Když už jsem to naznačil

Když už jsem se v předchozím článku zmínil o trávě na hřbitově, tak neskončím u tlachání a dám sem také fotku. Myslím, že to, že se nestíhá sekat tráva na sídlištích je opravdu znepokojující, ale že se to stane i na hřbitově je opravdu ostudné. Chápu, že se moc lidem u technických služeb za ty peníze nechce pracovat, ale v tom případě je asi na čase si na sekání trávy najímat externí firmu a nenechávat věci zajít do takových krajností. Rád bych totiž věděl, které sídliště bylo v minulých 14 dnech posekané. Bylo by to asi zajímavé číslo, kdyby člověk pátral po tom, kolik lidí bylo naštvaných z těch polí místo trávníků kolem paneláků a v parcích.

Tady je někde chyba... proč tu nemáme jako v mnoha jiných městech správce, který by se o hřbitov staral? Myslím, že by tu nebylo na práci jen sekání trávy...

Na kole po cyklostezce

Dnes jsem měl na odpoledne naplánovanou schůzku s Petrem Hlaváčkem ohledně nějakých fotek do nové knihy a tak jsem si dobu mezi obědem a onou schůzkou zkrátil vyjížďkou na kole. Rozhodl jsem se prozkoumat druhou část cyklostezky, tedy od Suchého Dolu do Rašovic. Znovu jsem si tak připoměl pár svých dojmů. Mezi ně patří i fakt, že se, přestože se na kole cítím hodně jistě, docela bojím v těch zatáčkách na štěrkovém povrchu. Dnes se také ukázalo, čeho jsem se obával už při stavbě první části stezky. Totiž to, kdo se o ni bude starat. Je to přeci jen pěkných pár kilometrů. Technické služby nestíhají totiž ani sekat trávu po Kadani. O tom jsem se přesvědčil minulý týden, když jsem navštívil hřbitov a ten byl celý ponořený do téměř půlmetrové trávy. Tomu říkám ostuda. Cyklostezka je na tom s výškou trávy okolo cesty daleko hůř. Ta je tu místy skoro metrová a najdou se místečka, kde již zasahuje do cesty a zužuje její profil. Dva cyklisté se tu sice minou, ale každý z nich pravou rukou projíždí travou. A já myslel, že dneska jí přijdu konečně na chuť... počkám si na lávku u kadaňského stupně, snad aspoň ta mě potěší...

Kuk:-)

Malá zastávka naproti čistírně (nebo čerpačce?!) před Rašovicemi

Z téhle skály se rád dívám na vodu, tak jsem si ji konečně také prohlédl z druhé strany

Brzy zmizí výhled z kola a budeme se na trase dívat mezi stébla trávy:)

Po příjezdu do Kadaně jsem se zastavil na mlýně a našel jsem tu Dušana Bubníka

Odpoledne s vápenkou a loďkou

Dnes jsem se s Janičkou vypravili do Kovářské. Já tajně doufal, že na horách nebude takové vedro jako v Kadani, což byla velice chybná úvaha, a také jsme se tam vydali proto, že jsme si chtěli prohlédnout nedalekou vápenku z počátku 19. století (virtuální prohlídka zde). Nejprve jsme trošku bloudili a hledali místo, kde bychom mohli nechat vůz, ale nakonec jse ho prostě nechali stát u nádraží a vyrazili jsme po zelené k vápence. Je to nádherná stavba. Vlastně jde o dvě samostatné pece věžovitého tvaru, které jsou obehnané šestibokou stěnou. Zajímal by mě systém, kterým tu probíhalo pálení vápna. Za vápenkou je pak ještě patrný lom, přestože je již dnes zarostlý stromy. Vápenka přestala fungovat v roce 1924. Pak jsme si chtěli nějak pořádně odpočinot, tak jsme si jeli koupit svačinku, dojeli jsme k rybníčku a mé loďce, vyjeli jsme s ní doprostřed vodní plochy, zakotvili a valeli se, jedli a četli si... to Vám byla pohoda.. takhle na nějakou tu hodinku vypnout... kolem lodě se občas blízko hladiny objevila nějaká ta zvědavá ryba, na vodě se pářily vážky a občas se rozkvákaly žáby...

Nejprve jsme zabloudili a dostali se po "lesní" cestě až do Háje.. tady byl ale pěkný výhled na nedaleký Fichtelberg

... a samozřejmě i Klínovec

Vápenka

Jedna z pecí je pobořená (prý od lidí, kteří kradou cihly z vyzdívky... jsme prostě v Čechách:(!)a tak je krásně vidět, jak je vnitřek pece pěkně vyzděný

Pohodička v loďce

Asi dva nebo tři metry od lodě se na hladině objevovalo velké množství vážek. Zkoušel jsem je fotit, ale makro z takové dálky vážně neudělám:-D

Malá vodní elektrárna Želina

Ve středu 28. května se na malé vodní elektrárně v Želině konalo kontrolní vypuštění zásobovacího kanálu, který je dlouhý zhruba 160m a vede od jezu v Želině na druhou stranu kopce k želinské elektrárně. Zde pohání turbínu a také tudy odchází do tunelu k bývalé lomazické elektrárně. Chtěl jsem vidět, jak tunel vypadá, a tak jsem se tam ve středu ráno vypravil. Pracovníci z báňského úřadu mají za úkol pravidelně kontrolovat ražené tunely a tak se vydali s baterkami želinským kanálem a kontrolovali jeho stěny. Byl to opravdu zajímavý zážitek. Neměl jsem sebou foťák, takže se musíte spokojit s pár fotkami z mobilu.

Kontrola stěn

Turbína

Lapače nečistot (česla) před průchodem vody k turbíně

Vypuštěná nádrž před elektrárnou

Fotky na iDnes

Dneska jsem objevil svoje fotky na iDnes:) Asi si dokážete představit, jak mě to potěšilo:) Spolupráce s kláštereckým divadlem mě těší všeobecně, tak doufám, že bude stejně úspěšná i v budoucnosti. Připravte se, že Vás budu tedy častěji informovat o představeních v Klášterci, kam sám budu častěji vyjíždět fotit.

Jöhstadt

Dnes jsem ráno potkal Jirku, se kterým jsem nedávno putoval po horách a když mi vyprávěl o zbytku cesty, který jsem neabsolvoval, tak se zmínil také o úzkokolejce v Jöhstadtu a také o stezkách v okolí. Proto jsme se tam hned odpoledne s Janičkou vydali. Obloha se ale ve chvíli, kdy jsme zaparkovali auto v Černém potoce, zatáhla a tak jsme cestou zvolili jinou trasu. Místo cca. 16km okruhu po stezkách jsme se rozhodli pro začátek omrknout samotný Jöhstadt a přilehlý Windpark. Městečko samotné se nachází v docela pěkném svahu a není ničím tak vyjímečné (aspoň já na něm nic neshledávám). Nachází se zde ocela pěkný kostel, malé náměstíčko, stanice úzkokolejné trati. Jako většina měst v okolí se i Jöhstadt stal v minulosti hornickým městem a tak se tu na každém rohu setkáte s nějakým hornickým symbolem. Nad městem se nachází Windpark. Je to velká skupina větrných elektráren. Mezi nimi se nachází i "vyhlídka". Tedy rozcestník s ukazateli okolních vrcholků, který je ale v úrovni okolí a s nějakou vyvýšenou vyhlídkou nemá nic společného. To byl tedy náš dnešní okruh. Odtud jsme se po hraniční čáře vrátili zpátkydo Černého Potoka. Příště se tedy zksíme vypravit po zdejších turistických stezkách:)

Nechápu, proč si německá strana nenechala ten překlad udělat:) Aspoň, že háčky a čárky už nějaký turista doplnil fixem:)

Jöhstadt

Náměstíčko

Ornament v dlažbě připomínající datum vzniku města

Pohled z vyhlídky na Klínovec a Fichtelberg

Klínovec

Fichtelberg

Televizní věž Geyer

Část Jöhstadtského Windparku

Parkoviště pro turisty u první "vrtule"

Pod vrtulí... to Vám je zvláštní pocit:)

Imaginární vrtule:)

Janička odpočívá u rozcestníku

Janička s beruškou

Jsem vždycky focen, když něco vyprávím nebo dělám, takže asi nikdy nebudu mít fotku bez "ksichtů":)

Můj malý převozník

Sehnal jsem jednu fotku s důkazem, jak se Janička, přestože se bojí loďek, učí veslovat. Sice je mázlá, ale víte co se říká -tonoucí se stébla chytá:-)

Na kole

V neděli ráno se ukázalo sluníčko a když jsem v obýváku po shlédnutí meteorologické stanice zjistil kolik je stupňů a že to zřejmě podle tlaku vydrží, tak jsem okamžitě oblékl dres, tretry a hurá na kolo. Dal jsem si kolečko Kadaňská Jeseň - Úhošťany - Brodce - Meziříčí - Pokutice. V Pokuticích jsem se také nasnídal a zkontroloval loďku na rybníčku. Tuhle trasu mám moc rád. Vede totiž přes Meziříčí a tady jsem vždycky chtěl mít domeček. Mezi dvěma kopci, pěkně na samotě a přitom blízko města. Poslední volný domek, který tu byl k mání mi "vyfoukl" Kryštof Kisza, takže tady už asi nikdy mít domek nebudu:) Přesto, když tudy občas projíždím, tak musím zastavit a přemýšlet, jak bych to tu přestavěl já, jak bych chodil k potoku na pstroužky a pro vodu, ležel na trávě mezi sedmikráskami...

Na loďce

Dneska jsem vzal Janičku na Nechranice, abych jí ukázal pozemek, který mám v plánu koupit a kde bych chtěl postavit chatičku. Když jsem se odtamtud díval na samotnou přehradu, tak mě napadlo, že bych mohl Janičku svézt na pramičce. Dneska ráno jsem jí totiž naložil a odvezl ke strejdovi na rybník. Janička se hrozně bojí lodí a špinavé vody, toho, že se to může převrhnout apod. Přesto nakonec nasedla. Prvních pět minut křečovitě svírala sedačku na zádi loďky, ale nakonec se jí to zalíbilo a za dalších pět minut už chtěla sama veslovat:) Je to statečná holka:)

Má lodička dnes skončila na rybníčku:)

"Jsem nějak blízko vody... jsem nějak blízko vody...!!!" opakovala Janička v prvních pěti minutách plavby křečovitě svíraje lavičku:)

Já za vesly

Královská mincovna v Jáchymově

V pátek se Janička rozhodla, že chce vidět místa na horách, kudy jsme nedávno putovali. Vzal jsem ji tedy do krajiny mezi Božím Darem a Novými Hamry, ukázal jí tábořiště, kde jsme přespávali, potoky, ve kterých jsme se myli a všechna ta překrásná místa nedotčené přírody okolo. Cestou zpátky jsme se zastavili v Jáchymově, protože jsme tu již několikrát projížděli kolem muzea a zajímalo nás, co je asi uvnitř. Opravdu jsme byli výsledkem překvapeni. Jáchymovské muzeum se totiž nachází v objektu z roku 1534, který od roku 1536 složil jako královská mincovna a stal se kolébkou tolaru u nás. Kromě mincí, ukázky rudy, která se v okolí těžila a také cenné sbírky knih se v muzeu nachází expozice s názvem "Jáchymovské peklo". Tato část expozice představuje návštěvníkům podmínky težby uranu v komunistických lágrech v okolí Jáchymova. Při prohlídce této expozice mi šel po zádech větší mráz, než při prohlídce zdejších temných sklepení pod objektem. Sbírky tu jsou rozsáhlé a velice zajímavé, takže pokud nevíte co s volným časem, tak návštěvu jáchymovského muzea mohu jen doporučit.

Blade runner - premiéra

Ve čtvrtek proběhla v Klášterci premiéra hry s názvem Blade runner. Jedná se o divadelní zpracování kultovního sci-fi thrilleru, který se dočkal největší slávy díky filmovému zpracování Ridleyho Scotta. Protože si mě Divadlo Klas pozvalo, abych jim udělal nějaké fotky, tak jich i sem pár přináším. Hra se opravdu povedla a ještě teď, když si prohlížím fotky, tak jsem nadšený z atmosféry, kterou se Mírovi Nyklíčkovi, tedy režiséru celé hry, povedlo vymyslet. Focení samotné už bylo větším oříškem. Z toho nádherného efektu tmy, občasných záblesků světla a mlhy se stala pro objektiv prostě tma a stálo mě to hodně sil a námahy, abych ze tmy ulovil nějaký ostrý snímek:)

Treperendy

Dnes proběhla v Kadani premiéra hry Carlo Goldoniho s názvem Treperendy v podání kadaňského divadla Navenek. Kdo se nepřišel pobavit, tak se může podívat aspoň na pár fotografií.