pondělí 26. listopadu 2007

Nový fanouškovský přírůstek

Miluju hudbu. Prakticky jakoukoliv. Byly doby, kdy jsem doma hromadil obrovské množství CD. Z tohohle období mi zbyly asi tři plné banánové krabice s audio cédéčkama a jedna krabice s cedéčkama plnýma "empétrojek"... nejsem žádný palič, většinu nosičů kupuji v originále, má to pro mě větší hodnotu. Tím jakoukoliv jsem měl na mysli, že v autě poslouchám třeba rock, ale doma si umím pustit Dona Giovanniho... nebo neznám nádhernější vážnou skladbu, než je Mozartův Requiem! Když jsem ale pracoval v projekční kanceláři, tak mě tam můj bývalý kolega a kamarád (kamarád ale i současný!) Jarda naučil poslouchat U2. No, naučil.. když Vám to hraje do uší 8 hodin denně 5 dní v týdnu, tak by to musel být zázrak, abyste si nezačali časem podupávat. Do téhle kapely jsem se ale zamiloval. Znal jsem předtím jen pár hitovek z rádií, ale až tehdy jsem objevil, jak bohatý repertoár tahle irská partička má. Od té doby sbírám jejich nosiče. Je jedno, jestli CD nebo DVD, hlavně, že jsou to oni:) Před nedávnem vydalo nakladatelství Portál knihu s názvem "U2 o U2", kterou napsal hudební publicista Neil McCormick, mimochodem Bonův spolužák. Kniha mi dnes dorazila a já jsem nadšený. Sice je její cena zdobena třemi nulami za číslovkou, ale u velkoformátové knihy s tvrdou vazbou, která je od začátku do konce "našlapaná" fotografiemi to není nic zvláštního.
Tahle knížka volně navazuje na poslední vydanou publikaci "Bono o Bonovi" (ta se mi také líbila) a celá je pojata formou rozhovoru s jednotlivými členy kapely. Každý zde má dostatek prostoru pro svůj pohled na vznik, vývoj a názory o kapele a hlavně spousty fotek od prvních dní v roce 76 po současnost. Povedená publikace!

sobota 24. listopadu 2007

Pařan

Nejsem moc na hraní her. Tedy 75% volného času mě to ani nenapadne. Ale mám období, kdy mám chuť si něco zahrát a prosedět u počítače celé odpoledne nebo noc. Pro tenhle účel mám Playstation 3. Ne jen kvůli hrám, ale je to také výborná varianta řešení veškerého mediálního vybavení obýváku, protože mi tahle krabička většinou nahrazuje DVD přehrávač a věž, občas se přes ni dívám na internet. Všechno běží přes WiFi a tak se nikde naválejí žádné kabely. Zaujalo mě to už od začátku a tak jsem si jednoho dne tuhle krabičku pořídil. Jak jsem říkal v úvodu, občas mám chuť pařit a pařit a pařit:)) na "Péestrojku" stojí jedna hra kolem 2 tisíc, takže jich mám zatím jen pět:/. Janička se na mě občas divně dívá. Myslí při tom asi na to, kolik mi je a jak bych asi měl spíš trávit svůj volný čas... jenže víte co se říká - chlap zůstane dítětem až do smrti:) a já jsem tím dítětem občas zatraceně rád:)

Můj pařanský koutek:))

Odpočinek

Dnes jsem jako každý víkend pokračoval v dodělávání bytečku. Po obědě jsem ale chtěl vypnout. Napadlo mě, že bych si mohl obhlédnout pár míst, kde rád fotím. Tohle rozhodnutí jsem ale učinil mimo domov, takže jsem sebou nevzal foťák. Budete se tedymuset spokojit s fotkami z mého mobilu, jejichž kvalita není zrovna bůhví jaká. Aspoň se budete těšit stejně jako já na příští týden, protože to mi dorazí nový mobil s 5Mpix foťákem:) A teď zpátky k těm místům. Kdo mě zná, ten ví, že miluji vyvýšená místa s rozhledem. Celý rok kromě toho pozoruji jednu lišku, jejíž noru jsem na začátku roku náhodou objevil. Chtěl jsem se tedy podívat i na ni. U poslední cedule naučné stezky Želinským meandrem jsem nechal stát auto a za vůně čerstvě pohnojeného a zoraného pole jsem se vydal podél řeky směrem k Nechranické přehradě. Kus dál od poslední z cedulí se nachází několik skalních výčnělků a člověk tu má poslední záhyb řeky jako na dlani. Bylo zde dnes krásně. Teploměr v autě ukazoval 6°C, na stromech se nepohnul ani lístek (tedy na dubech, které jediné mají listy stále) a na řece pode mnou se pohupovaly kachny. Podél celého ohybu řeky jsem zahlédl jen jednoho rybáře a to jsem se bou měl dalekohled, který vozím stále v autě a propátral jsem pořádný kus břehu. Lišku jsem také nepotkal. Snad ji nic nesrazilo. Odtud jsem se rozhodl zajet se podívat k větrným elektrárnám. Víc jsem byl ale zvědavý na sněhovou nadílku. Ta mě překvapila víc, než množství vrtulí, které se nyní tyčí nad Přísečnicí. Silnici zde lemují padesát až sto centimetrů vysoké závěje sněhu a přestože jsou silnice převážně čisté, muselo zde být minulý týden docela veselo. Na Měděnci jsem se zastavil a chtěl se vydat ke kapličce na vrchu, ale to jsem si po necelých dvaceti metrech rozmyslel. Na horách asi přišla obleva a přes noc opět zamrzlo, takže sníh, kterého zde bylo asi deset centimetrů, si na sobě vytvořil centimetrovou vrstvu ledu. Při každém šlápnutí jsem musel dupnout, abych zaryl botu do sněhu a neklouzal se stále dokola na jednom místě. Bylo mi jasné, že Mědník dnes nepokořím:) Cestou zpátky jsem si všiml, kolik stojí podél silnice aut. Spousta lidí se rozhodla vydat se s dětmi sáňkovat a bobovat a k tomu posloužily téměř všechny pole podél cesty:) Všude, kam jsem se podíval, stála u cesty maminka s fotoaparátem, zatím co se její muž s dítkem vzdalovali na sáňkách z kopce dolů:) Škoda, že nemám sáňky:)

U téhle cedule ostře doleva a hurá na skály:)

Na krajinu zde dopadalo po obědě ostré bíle zimní slunce

tohle místečko mám nejraději:)

Hurá za sněhem a vrtulemi

Klasický pohled do údolí... jeden komín vedle druhého... :/

Mědník

středa 21. listopadu 2007

Vánoční stromeček na cestě - a to doslova:)

Dnes jsem byl svědkem transportu a jedním z prvních lidí, kteří viděli kadaňský vánoční strom:) Zatarasil mi cestu:)

Skype podruhé

Protože jsem vtipálek, tak přináším ještě jednu sérii obrázků z našeho pražsko-kadaňského video rozhovoru:) Protože Janička telefonovala a měla na rameni svého Maxíka, tak mě okamžitě napadlo, že bych si jí mohl vyfotit a trochu si s tou fotkou pohrát... a když už jsem byl u toho malování, tak to odnesla i její spolubydlící, mimochodem také Jana, která má slabost pro hokejisty:))) (kterou samozřejmě popírá)...
Původní fotečka...
a ta upravená:)))

"Hokejistka" Jana na původní fotce...

a upravená:)))

Skype a jeho "Video Call"

Protože se Janička nachází celý týden v Praze a každý den si půl hodiny volat je trochu drahý špás, rozhodli jsme se pro telefonování přes internet. Zvolili jsme program Skype a jsme spokojení. Oba cestujeme s notebookem po celém bytě a naše komunikace se protahuje na hodiny a hodiny:) Ještě, že je doba takhle vyspělá...
Tak tady se mi Janička snaží ukázat lebku... chvilku jsme bádali, jak a kam se ta spodní čelist nasazuje:)

Tady už nevím o co šlo... buďto mi chtěla má drahá polovička vysvětlit něco o hlavě ze svého medicínského studia nebo mi chtěla naznačit nějaký můj psychický stav:)))

Nedělní procházka

V neděli jsme se s Janičkou před jejím odjezdem do Prahy vydali na projížďku po okolí. Chtěl jsem se po dlouhé době dostat někam do přírody. Janička sice na svém blogu prohlásila, že byla ven vyhnána, ale měla svobodnou možnost volby, takže něco takového popírám:)) Byli jsme se podívat u vintířovského kostelíka a pak jsme zajeli k Hradci u Kadaně a vydali se po trati nad Želinský meandr. Tady musím Janičku pochválit za její překonání strachu z výšek:) Došla až ke mě na samotný okraj toho hlubokého údolí a to se cení:)
Kostel nad Vintířovem
Želinský meandr

pondělí 12. listopadu 2007

Zajímavá statistika

Dnes jsem při hledání různých telefoních čísel na organizace v okolí Kadaně narazil na zajímavou statistiku. Týká se mého rodného města. Stav uváděný statitikou se vztahuje k 5.11.2007 a říká, že v obci Kadaň je evidováno 10 částí obce, 83 ulic a celkem 1903 adres. Všechny adresy v obci maji PSČ 432 01. V obci je k trvalému pobytu (nebo jakémukoliv platnému pobytu cizince, azylanta) příhlíšeno 18824 obyvatel, z toho je 7824 mužů nad 15 let, 1477 chlapců do 15 let, 8136 žen nad 15 let a 1387 dívek do 15 let. Zajímavá čísla:) Trochu nám tu přebývají ženy nad 15 let, ale za pár let se to srovná, protože v hranici pod 15 let je tomu naopak:)

Kuchyň

Přináším první sérii fotek proměny jedné místnůstky mého bytu tak, jak jsem sliboval:)

4.10.2007 - Zdím příčku mezi koupelnou a kuchyní. Nejvíc mi dávají zabrat luxfery, které se musí kotvit a lepidlo mezi nimi schne daleko pomaleji, protože zde nemá co vysávat vodu...
7.10.2007 - po vyzdění příčky mezi koupelnou a kuchyní

Ten samý den z druhého rohu místnosti

31.10.2007 - Strop snížen, světla namontovaná, chybí čidlo na pohyb... voda a plyn na svém místě, vyštukováno a začíná se malovat


3.11.2007 - vymalováno, položená dlažba, čerstvě položený obklad mezi linkou, namontovaná digestoř


Ten samý den z jiného úhlu


10.11.2007 - Začíná montáž linky, digestoř hotová, čidlo na světla funkční...


Ten samý den večer - Barový koutek hotový a otestovaný Janičkou při učení


Stále 10.11.2007 - po šesté večer začíná montáž dvířek



11.11.2007 - Kuchyň vyklizena, položena přechodová lišta mezi podlahy


Stále 11.11.2007 - Na lince zbývá namontovat pracovní deska, sundat ochrannou fólii z komína digestoře, namontovat parapet a osadit varnou desku a dřez


Ten samý den - pohled z jiného úhlu

čtvrtek 8. listopadu 2007

Kdo prozradí?


Dnes jsem jel po šesté hodině za Janičkou do Prahy. Už od Tušimic jsem pozoroval, jak je od východu vidět jasná červená záře. Bylo by to normální, kdyby tam zrovna vycházelo slunce, ale tuhle chvíli jsem o dvanáct hodin promeškal, takže jsem byl zvědavý. Na cestě kolem Všehrd byla záře vidět nejjasněji. Vytáhl jsem foťák a vyfotil ji. Myslel jsem na nějakou světelnou show, ale světlo mělo pořád stejnou barvu a neblikalo... pak mě napadl požár. Vzhledem k tomu, že se tím směrem nachází jak elektrárna v Komořanech, tak přibližně i litvínovská chemička, tak mi to nepřišlo až tak nepravděpodobné. Ve zprávách ale nic... kdo to ví? Jsem zvědavý:)) kdybych nespěchal, tak bych nebyl líný a klidně bych se za tím světlem zajel i podívat:)
PS: Fotka není moc kvalitní, je pořízená z auta za provozu:)

pondělí 5. listopadu 2007

Nad skleníky

Dnes jsem jel ráno hned na stavbu, abych vyfotil pokládání sítí do betonu před samotnou betonáží. Stavba se nachází v areálu Sempry v Tušimicích. Vždycky jsem si myslel, že je to již minulost. Projižděl jsem touhle cestou a pokaždé jsem si říkal, jaká je to škoda, že tak velká firma nefunguje a přitom tu stojí stovky skleníků. Tenhle pohled jsem ale změnil ve chvíli, kdy jsme zde začali stavět výměníkovou stanici. Celý areál má rozdělený několik firem a skleníky jsou plné květin. Protože právě betonujeme střechu stanice, tak je na ně krásný výhled a jsou celé rudé, protože jsou plné chystaných vánočních hvězd:) Ráno, když nad nimi vychází slunce, tak vytvoří překrásné žluté pyramidy a hrozně hezky se na to kouká... a ten klid:)
Tady je pár fotek z pracovního kompaktu:)
Nekonečné řady střech skleníků

Pohled na vycházející slunce

neděle 4. listopadu 2007

V jednom kole, ale zase tady:)

Bodovky zatím visí z nenamalovaného stropu, ale WC již funguje, stejně jako sprcha, které ještě chybí zástěna:)
to je pohled do koupelny od dveří
Uplynul zase nějaký čas, co jsem sem naposledy něco napsal a pořád to má ten samý důvod - práci na bytečku:) celé to velkolepé dílo se začíná blížit ke konci. Koupelna už je téměř hotová, v kuchyni zbývá složit linka a chybí mi podlaha jen v předsíni. Všechna bodová světla, čidla a zásuvky už fungují:) Brzy se tu objeví malá galerie fotografií před a po rekonstrukci:)