Zaniklé obce I - "Dlouhý Luh"

Tenhle článek je první a proto Vám nejdřív přiblížím, jakou formou chci celou věc prezentovat. Nechci zde opisovat slova některých významných historiků, protože to nepovažuji za vhodné a bylo by to stejnéé, jako bych Vám sem umístil několik odkazů a odešel. Chci naopak popsat místo svými slovy, vyjádřit se k cestě k němu a poskytnout Vám pár praktických rad a postřehů. Přispívám fotografiemi na server s názvem Zaniklé obce. Z něho Vám také poskytnu valnou část informací s historickou hodnotou. Tak tedy...

Dlouhý Luh

Veškeré dostupné informace o této dnes již zaniklé obci naleznete zde. Jsou zde také mé fotografie ze současnosti. Teď však k samotnému místu a cestě.

Dlouhý Luh se nachází již na území vojenského újezdu. Leteckou čarou je to k tomuto místu zhruba 500 m od hranice. Počasí, ve kterém jsem se jednoho nedělního rána rozhodl vyrazit, nebylo zrovna nejideálnější, ale to byl ten nejmenší problém. O tom největším jsem věděl už před cestou. Totiž, že na území újezdu nefunguje úplně přesně navigace a já se musím spolehnout na čtení z mapy, pár dobových fotografií a kompas. Po osmé hodině raní jsem zanechal auto v Úhošťanech na náměstíčku a vyrazil směrem k bývalému Zvoníčkovu, tedy po silnici směrem na Kojetín. Asi v polovině kopce jsem se stočil do polí k nedalekému vrchu Lipová, kde mě zastihl obrovský liják. Ten den se mraky honily takovou rychlostí a tak nízko nad zemí, že mě to opravdu překvapilo. Po dešti se mezi Úhošťanami a Brodcemi objevila nádherná duha. Po zhruba dvou kilometrech chůze na jihojihozápad jsem došel na hranici vojenskeho újezdu. V tomto bodě se člověk nachází výš, než je třeba stolová hora Úhošť, takže je zde nádherný výhled do krajiny pod ním. Toho dne byla výborná viditelnost díky nízké oblačnosti. Proto jsem si s maximálním zoomem mohl dovolit vyfotit zhruba 30 km vzdálený Chomutov. K Dlouhému luhu jsem dorazil asi po hodině cesty a našel jsem ho ve chvíli, kdy už jsem celou cestu pomalu vzdával. Není lehké objevit vesnici, která se nyní nachází uprostřed lesa a zbylo z ní pár sklepů. Její rozlehlostí jsem však byl velice překvapen. Dnes se na tomto místě nachází zhruba desítka zachovalých i částečně zřícených sklepů. V některých místech je jasně patrné rozložení jednotlivých domů i celých dvorů, stejně jako hlavní cesta vesnicí a několik nádrží, zřejmě ležících na dnes již vyschlém řačišti potoka. Ten je sice zaznamenán i v mapě, ale po vodě zde není ani známky. Na nejvzdálenějším konci obce stojí nejzachovalejší vzpomínka na obec. Stojí zde téměř jeden celý dvorec. Jedná se o zříceniny domu s přilehlými hospodářskými staveními. Pro zpáteční cestu jsem zvolil původní komunikaci spojující Dlouhý Luh se Zvoníčkovem, pod který obec patřila. Cesta je do dnes krásně čitelná v terénu a chvílemi je tak zachovalá, že jsem si až říkal, že když se otočím, tak tam ta vesnice musí pořád stát - vždyť se tady nic nezměnilo! Touto cestou jsem se dostal k vrchu s názvem Hůrka, kolem něhož se stáčí již na začátku zmiňovaná silnice z Úhošťan do Kojetína. Odtud je to do Úhošťan asi dva kilometry chůze.

Duha nad Úhoštěm (fotka je na rychlo seskládaná a proto obsahuje chyby ve spojeních. Pro představu ale myslím stačí )

Chomutov od vrchu Lipová (kvalita tohoto obrázku je nižší díky zmenšení pro web, ale v PC mám tuto fotografii v plném rozlišení, takže jestli chcete vědět, jestli jste měli ten den zavřené okno v některém z těch domů, stačí říct :) )

Skládka na jednom z polí nad Úhošťanami - tohle chování mě vážně štve!!!

Co dodat závěrem? Popis trasy je možné srovnat s mapami Klubu českých turistů, které vycházejí z vojenských map a proto je nejraději využívám. V prostoru jsem si tento den vyzkoušel maskáče německé armády, protože jsem zde potkal dalšího člověka, se kterým jsem se minul zhruba o 10 m. Já ho viděl, on mě ne a tak jsem si ho jen vyfotil a pokračoval jsem dál. Příští cesta nás zavede do nedaleké obce s názvem Pastviny. Budu se těšit.

Za zaniklými obcemi

Zaniklé obce patří k jedněm z nejsledovanějších věcí v naší oblasti. Po poválečném odsunu se do naší oblasti, tedy do pohraničí, nechtělo mnoho lidí vracet. Domy chátraly a hrstka dobrodruhů, která se pro život v opuštěném a ze začátku velmi křehkém pohraničí rozhodla, nemohla udržet při životě celé tehdejší vesnice a obce. Tím došlo převážně v padesátých a šedesátých letech minulého století k zániku obrovského množství obcí v našem okolí. Druhou ránu jim pak uštědřila opět armáda. Tentokrát však československá a to zřízením vojenského výcvikového prostoru "Hradiště" v roce 1953. Tím bylo z mapy vymazáno 65 obcí a osad s více než 15 kostely, 2 zámky, 36 mlýny, řadou kaplí a kapliček a také jedním klášterem.

Tuto kapitolu, tedy zaniklé obce, bych Vám rád představil i já a to formou krátkých článků z putování po místech jejich původního umístění, výňatků z literárních a historických pramenů a také současnými i dobovými fotografiemi. Doufám, že se se mnou rádi vydáte na cesty za pomocí vojenských map, kompasu a velké míry štěstí, protože to jediné dnes pomůže k nalezení některých obcí. Nezbývá než se do té doby rozloučit, navléknout maskáče a jít ulovit první z nich. Brzy na shledanou.

Zpět!!!

A jsem opět tady. Nějaký ten měsíc jsem se neobjevil ani tady, ani na novějším blogu. Nebylo to tím, že bych nic nepodnikal a nebylo žádné téma. Dlouho jsem nad tím přemýšlel. Nový blog je sice jednoduchý, má českou koncovku a lépe spolupracuje s vyhledávači, ale tenhle starý se mi líbí daleko víc:) Ma přesně takový design, jaký se mi líbí a proto jsem se rozhodl pokračovat. A začnu tím, že přidám nové téma a tím budou zaniklé obce. Ale o tom až v prvním článku po mé dlouhé odmlce. Budu se na Vás těšit!