Klobouk dolů

V jarním čísle časopisu Everest (jedna z několika edic Koktejlu) jsem si přečetl zajímavý článek o mladé horolezkyni, která urputně trénuje na výstup na Mt. Everest. Ta slečna se jmenuje Klára Poláčková ( taky zde) a já jí moc držím palce, protože když se jí to povede, tak bude první Češka, které se to kdy podařilo. Musí to být ohromná dřina. V letech, kdy jsem se pravidelně věnoval lezení, jsem přelouskal několik knih o expedicích na "střechu světa" a dokážu si představit tu touhu se z ledové vánice, zmrzlého oblečení a na konci fyzických sil najednou ocitnout v teplém křesle s knížkou v ruce. Kdybyste tak věděli, jak bych si to s Vámi všemi vyměnil a mrznul na poslední stěně před vrcholem...

Po břehu Prunéřovského potoka

Brhlík

Stará budka :)

Pstruzi

Pampeliška

Den pracovního volna si pokaždé užívám. Začátek je vždy stejný - snídaně "U Johanky". Dnes jsem svůj čas mezi snídaní a obědem strávil procházkou po březích Prunéřovského potoka. Dopoledne tu bylo jen něco kolem 12°C, takže jsem se stinné úseky snažil projít co nejrychleji. Také jsem si zanadával, protože už tak dlouho fotím a přesto jsem si na sebe vzal bílé tričko, abych na sebe co nejvíce upozornil a vyplašil si tak veškeré ptactvo a také jsem si doma nechal stativ. Ještě, že člověk nemůže nakopat sám sobě, protože bych se tam ještě teď válel s pohmožděninami. Náladu mi ale zvedla okolní příroda. Voda potoka je průzračně čistá a u hráze, kde jsem nechal odložené auto, jsem tak mohl pozorovat několik pěkných kousků pstruhů. Jak už jsem ale zmínil, šel jsem na tohle místo hlavně kvůli ptactvu. Zajímalo mě, kdo se podél břehů pohybuje. Svým oslnivě bílým trikem jsem ale musel působit jako maják uprostřed moře. Navíc se na zemi kolem povaluje spousta suchého listí a tak se zde člověk pohybuje neslyšně jen s hodně velkým usilím. Našel jsem tak jenom jednoho brhlíka, který ale patří k těm méně vylekaným ptákům a tak mu při šplhání po stromě přítomnost člověka tolik nevadí. Tento potok je hodně opomíjený, přestože je procházka po jeho břehu opravdu překrásná. V dřívějších dobách se zde lidé zřejmě procházeli častěji a také se starali o vzhled potoka. Tomu nasvědčují místy dochovalé kamenné zídky podél cesty a torza několika mostků.

Sraz veteránů

V sobotu se kromě "Chomutovských slavností" konal v Chomutově ještě sraz veteránů. Mám pro stará auta slabost. Vždycky jsem chtěl mít doma červený kabriolet s interiérem v bílé kůži, dřevěným volantem a nablýskanými drátěnými koly, a proto jsem zde nesměl chybět.

Krásný Dvůr

Kuk...

Užovka s kořistí

to je ale modelka :)

zvědavá myš...

Dnes jsme byli v Krásném Dvoře. Byl jsem celý den inspirován mým vystupem do Českého svazu ochránců přírody a tak jsem chtěl být té přírodě co nejblíže. V zámeckém parku dnes měly místní žáby svůj pěvecký den a bylo je šlyset už na velikou vzdálenost. O těchto obyvatelích parku vím, a proto mě jejich počet nepřekvapil tolik, jako počet užovek. V prvním rybníčku jsem během pětiminutového focení měl možnost shlédnout hned dvě užovky. U jednoho ze vzdálenějších rybníků se dokonce jedna (a musím uznat, že opravdu kapitální) užovka proplazila mezi našima nohama přímo z rybníka do nedaleké trávy. O kus dál se cosi hýbalo v křoví vedle cesty...myš. Stála tu uprostřed listí ve stínu křoviska a sledovala dění na cestě. Příroda se nám začala krásně zelenat a s příchodem jara se probudil i živočišný svět. Je úžasné, kolik různých zvířat se dá jenom cestou parkem potkat. A to ani nemyslím na ty, které člověk vyplaší a ani si jich nestihne všimnout.

Z Horního Slavkova

Část dnešního dne jsem strávil služební cestou do Horního Slavkova. Jel jsem tam pro náhradní díly na jednu z našich tater. Horní slavkov je neveliké městečko, nacházející se zhruba 7 km od Lokte nad Ohří, tedy asi 13 km od Karlových Varů. Vzhledem k tomu, že letos Karlovarský kraj dostal asi dost dotací na infrastrukturu, je cesta od Varů do Slavkova opravdu katastrofální. Ve Varech se stále dodělává hlavní tah městem a od Lokte do Slavkova se pokládá nový povrch a každý kilometr jsou tu semafory. Nákup jsem odbyl rychle, abych se mohl podívat po památkách při cestě zpátky. Nemohl jsem vynechat slavkovský hřbitov, kterému, stejně jako celému městečku, dominuje kostel sv. Jíří. Tato historická památka z počátku 16. století nyní prochází rekonstrukcí. Zajímavá je její nejprve hranolová, od patra ale osmiboká věž. Za zmínku stojí také zdejší muzeum. Jeho návštěvu jsem z časových důvodů samozřejmě neuskutečnil, ale těším se, že se sem vydám brzy i soukromě. Obávám se ale, že většina expozice bude věnována porcelánu. V každém větším okolním městě stojí aspoň malá porcelánka a tenhle druh zboží je tu na každém kroku. Většina muzeí v okolí se proto pyšní touto tradicí. Cestou ze Slavkova jsem navštívil můj milovaný Loket. Chtěl jsem si na náměstí dát u Goetha oběd, ale na místě jsem zjistil, že se na náměstí vůbec nedostanu (vozem), protože jediná komunikace do těchto míst (most) se rekonstruuje. Okolí Karlových Varů zdá se prochází před novou sezónou celkovou rekonstrukcí:) Už aby bylo hotovo. Návštěva Horního Slavkova a Lokte mě po dnešku láká čím dál víc.

Smát se nebo plakat?!

Překvapení mě potkalo dnes brzy ráno, když jsem jel na prunéřovskou elektrárnu odvést předávací protokol k faktuře. Odbočil jsem na velké parkoviště u EPR I a našel jediné volné místo. Už z dálky jsem viděl, že budu parkovat kousek od úplně stejného modelu auta, jako mám já. Vždycky se rád podívám na stejné auto a srovnávám, v jakém je stavu oproti tomu mému. Mělo pěknou zelenou metalízu. Jeho vadu na kráse jsem objevil až při parkování. Na majitele tohoto vozu zde zřejmě po noční službě čekalo nemilé překvapení. Nějaký "dobrák" navštívil jeho vůz s šesti cihlami a klíčem na kola. Když z parkoviště odcházel, byl sice chudší o ty cihly, ale za to bohatší o čtyři kola. Výhodný obchod. Majitel vozu už takovou radost zřejmě neměl. Musel se tak vyrovnat se ztrátou všech kol, prohnutými prahy, autem opřeným o přední brzdné kotouče a přední nárazník...Kam tenhle svět spěje...

Pomoc hřbitovu začala

Nově postavené náhrobky
Přihlížející Vroubenka smrdutá
Zleva Tomáš, Marcel a já

Tady kopu díru náhrobek

A tady jsem ho postavil a podpírám ho kameny

Nově postavené náhrobky

Dnes jsem se sešel na židovském hřbitůvku v Širokých Třebčicích s Tomášem Pulcem ze Židovské obce v Teplicích a dvěma jeho pracovníky, abychom začali uklízet a zkulturňovat toto krásné místo. Tomášovo pracovníci (Marcel a Láďa) byli vlastně odsouzenci k veřejně prospěšným pracím a tak si pro obec odkrucovali část svého trestu. A to opravdu poctivě. Láďa během několika hodin prochodil s motorovou sekačkou téměř půlku hřbitova a posekal veškerou trávu a drobné keře. Já, Tomáš a Marcel jsme se pustili do hledání a stavění povalených náhrobků. Asi nemusím říkat, jak je takový metr vysoký a patnáct centimetrů široký náhrobní kámen těžký. Za čtyři hodiny, které jsem na hřbitově strávil, se nám podařilo postavit devět kamenů. Velkou měrou se na této práci podílel právě Marcel, který krumpáčem vykopal skoro všechny díry pro náhrobky. Byl to krásný pocit, když jsem odtud odcházel a viděl tu spoustu odvedené práce. Doufejme, že se nám podaří v nejbližší době dovést celou věc do konce. Kdo by se chtěl přidat, ať mi klidně napíše.

Tušimická skládka

Požár na skládce od chladících věží ETU II. Snímek je pořízen mobilem, tudíž nedosahuje takové kvality.

Dnes opět hořelo na skládce komunálního odpadu v Tušimicích. Opět proto, že se to v posledních letech stalo již po několikáté. Požár to byl zřejmě rozsáhlý, protože k němu skoro hodinu přijížděli hasičské jednotky z celého okolí a v prvnch okamžicích zakrýval černý oblak kouře celou východní oblohu při pohledu z Kadaně. Po uzavření volebních místností (byl jsem opět v komisi, ale výsledek mě rozhořčil - příště už nejdu, nechci ani přihlížet, jak celý den chodí jeden důchodce za druhým a volí jen komunisty) jsem nasedl do auta a jel se podívat trochu blíže. Moc blízko jsem se nedostal, protože skládka hořela zhruba jeden a půl kilometru od silnice na Březno a krom toho jsem sebou měl jen fotoaparát v mobilu. Doufejme, že se hasičům podařilo požár řádně uhasit, aby nemuseli vyjíždět za pár dní zase, stejně jako kadaňští hasiči k požáru lesa nad vodárnou, který hořel nejprve minulou neděli odpoledne a na stejném místě pak ještě v úterý.

451

Dnes se od 19°° hod. v kadaňském Orfeu konalo divadelní představení kláštereckého divadla Zdrhovadlo s názvem 451. Tato hra vznikla podle literární předlohy z pera známého autora sci-fi Raye Bradburyho a právem sklidila veliký úspěch a první místo v divadelní soutěži "Lounské divadlení". Tento úspěch si divadlo zopakovalo již podruhé, protože i v loňském ročníku soutěže byli na prvním místě (s jejich hrou "Nebezpečné známosti" ) a tím, stejně jako letos, postoupili do nominací na národní přehlídku. Snad jim bude štěstí přát a uspějí i zde. Držím palce, protože se mi hra velice líbila.