pondělí 26. února 2007

Plzeňská radnice




Při víkendové návštěvě sbírky letadel ve Zruči jsme s Lukášem jeli na oběd do nedaleké Plzně. Zde jsem byl naposledy tak před deseti lety. Maximálně jsem tudy možná jednou nebo dvakrát projížděl. Navštívili jsme jen centrum. Všichni to tu určitě znáte a tak se nebudete divit, ale nemohl jsem se vynadívat na zdejší radnici. Mám slabost pro podobně zdobené domy, a tak Vám zde nechám pár fotek, abych se s Vámi o mou radost z nového objevu mohl podělit.
Na internetu se před nedávnem objevil nový informační server Kadaň.cz, který jsem nadšeně vyhlížel a očekával od něj mnohé. Vzhledem k tomu, že se majitelům serveru podařilo zaregistrovat doménu, pod kterou bych spíš očekával oficiální stránky města, věřil jsem ve vytvoření graficky zvládnutých stránek s širokou nabídkou informací o městě a jeho okolí, což by Kadani zajisté prospělo. Se zklamáním jsem se dočkal. Ze serveru, který disponuje obrovským počátečním kapitálem ve formě skvělého názvu domény, se dle mého náoru vyklubala "nová verze Kadaňských novin". Dočkáme se zde tedy jen článků o proběhlých akcích a inzertního sytému, nemluvě o strohých informacích z pera některých pisatelů. Pak nás také nesmí překvapit, že mnohé se opravdu objeví i v čísle Kadaňských novin a server tak téměř ztrácí smysl pro člověka, který si raději sedne s tiskem ke kávě. Samotný design je velice podobný některým kvalitnějším blogům. V tuto chvíli musím přiznat, že znám mnoho blogů, které jsou kvalitou informací na mnohem vyšší úrovni. Je škoda, že se stránky, na které zřejmě narazí každý, kdo se tím nejjednodušším zadáním internetové adresy pokusí získat informace o Kadani, propadly již na svém počátku do šedi stovek internetových novin.
Abych Vám přiblížil můj myšlenkový pochod, kterým jsem k předchozím názorům přišel, vysvětlím Vám jeho průběh. Představme si situaci, kterou zřejmě všichni dobře známe, přestože ji trošku přeženu. Vžiji se do člověka z druhé strany republiky. Pocházím například z Brna a nedávno jsem navštívil Macochu. Jsem také sběratelem turistických známek a tak navštívím i nejbližší infocentrum a sháním co největší množství informací, protože se mi Macocha a její okolí líbilo. V tomto infocentru si také vezmu několik různých zdarma poskytovaných časopisů o turistickým místech v Čechách. Na páté stránce jednoho z nich pak narazím na Kadaň. Město mi padne do oka a já se rozhodnu ho navštívit. Jsem z daleka a tak hledám i ubytování na víkend. Protože jsem moderní člověk a většinu věcí řeším po internetu, zvolím cestu nejjednodušší. Zadám prostě wéwéwé.kadan.cz a počkám, co se bude dít. Objeví se stránky, které jsem již nahoře popsal a já marně hledám informace o ubytování, programu na celý rok, abych vystihl ten pravý víkend, turistické zajímavosti a především informace o samotném městě s fotografiemi. Nezbývá mi než použít vyhledávač a po objevení těch oficiálních stránek přemýšlet, proč právě tyhle stránky "neleží" na doméně, kterou jsem jako první zkusil, stejně jako zřejmě většina podobně pátrajících lidí...to je moje první zkušenost s Kadaní...

sobota 24. února 2007

Airpark ve Zruči

Mikojan-Gurevič MiG-15 "Fagot"
Slavný Iljušin IL-18 v barvách Českých Aerolinek
Kabina IL-14
An-2... jeden z největších dvouplošníků na světě
Starý dobrý Z-37 "Čmelák"
MiG-21...do nedávna nejmodernější stroj naší armády:))
Pohled z tanku na areál AirParku

Sbírka bojových letounů...
..a její další část
Dnes jsem s Lukášem navštívil soukromou sbírku techniky ve Zruči u Plzně. Její stránky naleznete zde. Majitelem této úctyhodné sbírky je pan Karel Tarantík, který se o ni stará se svým synem. Sbírka se skládá zhruba z 50 kusů letadel (včetně několika vrtulníků) a 16 kusů pozemní bojové techniky (tanky, transportéry a děla). Mezi celá největší letadla v Airparku patří známé Iljušiny 14 a 18, které používaly i naše aerolinky. Do "čtrnáctky" se zde dá po domluvě s majitelem i nahlédnout a podívat se například do kabiny. Také zde můžete najít do nedávna nejmodernější bojový letoun naší armády, tedy MiG-21. Kdo si libuje v těch krásných strojích z minulého století jako já, tak se zde má opravdu na co dívat...

pátek 23. února 2007

Páteční procházka

Brzy ráno...
Z vyhlídky...
Jeden znejznámějších pohledů...
Návrat do centra po lávce
Holub v převlečení za straku a jeho bezhlavý brácha:)
V Lokti už je skoro jaro:)
Opuštění...
Vichřicí povalené stromy
Sloupek na fasádě domu

Rozcestník a "oči"
Dnes je pátek a já v pátek nepracuji. Hledám si vždycky na tenhle den zábavu. Dneska jsem chtěl fotit mlhu nad údolími Ohře, ale ona se zvedla dřív, než jsem čekal. Jel jsem tak autem a pak mě napadlo, že se podívám do Lokte. Tohle město mám opravdu rád. Asi víc než Kadaň. Dnes jsem nechal stát auto na náměstí a vydal jsem se na vyhlídky na nedalekých svazích, kudy vede příjemná stezka plná altánků, potůčků a ptactva. Hlavně je odtamtud krásný výhled na oblouk Ohře a celé historické centrum Lokte. Nedávná vichřice zde zanechala výrazné stopy a občas je třeba zdolat několik kmenů, ale procházka po téhle straně Ohře za to stojí. Už se těším na jaro a léto, až sem budu jezdit častěji...

středa 21. února 2007

Panenky pro Afriku

Mnou adoptovaná panenka
Další "rodiče" - firma PETROM Stavby s.r.o.



Dnes se v kulturním domě Střelnice v Kadani uskutečnil večer s názvem "Panenky pro Afriku", kterého jsem se rád zúčastnil a na který jsem se již delší dobu těšil. Večer byl věnovaný projektu organizace UNICEF s názvem "Adoptuj panenku a zachráníš dítě". Smyslem tohoto projektu je získání prostředků pro celosvětové očkovací programy, a to za použití symbolu, který znají všechny děti na světě - panenky. Tyto panenky vyrábějí dobrovolní spolupracovníci UNICEFU z České Republiky a většinou jsou to samy děti. Každá z vyrobených panenek je tedy jedinečná. Také jsem si jednu z panenek koupil ("adoptoval") a přispěl tak 600 Kč na očkovací vakcínu a vše pro ni potřebné pro jedno dítě z nějaké rozvojové země. Možná se Vám to bude zdát bláhové, ale mě to udělalo radost.

sobota 17. února 2007

Olivie Twist

Blíží se premiéra, takže jsem dnes zavítal na zkoušku a tady je jen jedna fotečka na ukázku, aby se bylo na co těšit...

Třetí ročník masopustu v Kadani

Dnes se v Kadani uskutečnil každoroční masopust. Nemyslím si o téhle akci, že by byla bůhví jak zajímavá pro dospělého člověka, který stejně jako já neholduje jitrnicím, ale pro děti je to jistě příjemná zábava plná překvapení. Také se zde dá pořídit spousta momentek...



Moje nové akvárium




pondělí 12. února 2007

Cyklostezka podél Ohře

Včera otiskl deník Právo na svých internetových novinkách zprávu o tom, že má v Ústeckém kraji vzniknout cyklostezka, která by vedla podél Ohře od Boče do Litoměřic. Ví se o ní už delší dobu, ale Kadaň jako jediná už cyklostezku vybudovala...aspoň její část. Novinky Právo ale navíc uvádějí, že má jít o cyklostezku s kvalitním povrchem. Za ten považuji pevný hladký povrch, který by dovolil jízdu i silničním kolům a kolečkovým bruslím. Je sice krásné, že Kadaň je tak hodně napřed, ale né nadarmo se říká, že je dobré věci neuspěchat. Cyklostezka spojující Kadaň se Zásadou je sice hotová a někomu to možná udělalo dobré jméno, ale její štěrkový povrch asi k oněm kvalitním povrchům nepatří. Jaké asi bude překvapení cyklisty na silničním kole, který se za několik let rozhodne dojet od Boče do Litoměřic po nové cyklostezce a zjistí, že jednu z nejhezčích částí (hostorické město a Želinský meandr) bude muset prostě objet po silnici, protože na několik let staré cyklostezce v okolí Kadaně už je všechen štěrk rozježděný...

neděle 11. února 2007

Ach ta technika...


Jak už jsem možná někde říkal - vlastním digitalní fotoaparát Panasonic DMC-FZ50EG-K. Je to celkem pěkný kousek a už jsme myslím docela kamarádi. Pochopil jsem, že nikdy nevyužiji automatického režimu a fotit budu jenom v rawu. S tím už jsem smířený. Manuální režim je pro mě ostatně příjemnější, protože jsem na něj zvyklý z klasické zrcadlovky a především pak z mého prvního Zenita. Protože se ale focení věnuji trochu víc a rád se učím nové věci, rozhodl jsem se můj dvanácti násobný zoom obohatit. Proto jsem ho rozšířil pomocí telekonverzního předsádkového objektivu směrem nahoru ze stávajících 420mm (přepočet pro 35mm film) na příjemných 714mm a pomocí širokoúhlého předsádkového objektivu směrem dolů z 35mm na 28mm. Originální předsádkové objektivy nejsou žádnou levnou záležitostí. S tím jsem počítal před koupí. Problém je, že nikdo nemá s podobným vybavením zkušenost v praxi a ani sám výrobce, nebo lépe řečeno český distributor, nedokáže k praktickému použití říci více, než hodnotu zvětšení či zmenšení, rozměry a váhu. Budu upřímný. Jsem zklamaný. Telekonverzní předsádku můžete použít jen na maximální zoom. To po Vás ostatně chce i fotoaparát, který Vás při pokusu o nastavení jiného zoomu výstražně upozorní ikonkou. Ještě větším problémem je ale fakt, že pokud se rozhodnete zoom ubírat, začne se Vám na fotografii "přiznávat" tubus předsádky, až vám nakonec zůstane jen kruh s obrázkem uprostřed a černé okolí...no a taky oči pro pláč. To by bylo k telekonverznímu objektivu. Světelnost je stejná, jasná je i nutnost stativu a pomůcek pro čištění optiky při výměně venku. Té se bohužel nevyhnete, protože svými možnostmi se stává tento objektiv dost jednorázovým.

Širokoúhlý objektiv je pro nás krajináře příjemnou pomůckou. Pomůže nám zobrazit větší zorný úhel a tím zjednoduší například i focení architektury v ulicích měst. U Panasonicu se ale vlastnosti "tele" i širokoúhlé předsádky moc neliší. Obojí lze použít jen jednorázově. Širokoúhlá předsádka funguje dobře jen při nejmenším nastavitelném zoomu. Při použití zoomu dochází k postupnému rozostření obrazu směrem od rohů a změnšování ostrého středu obrazu až do téměř úplné tečky. Nezbývá, než zatleskat.

Nebudu mluvit o tom, že je šílené před a po každém našroubování těchto předsádek nastavit zvolenou předsádku v menu fotoaprátu a už vůbec nechci komentovat to, že se tato změna vidění objektivu nachází až na třetí stránce menu, ke které se musíte postupně "doklikat". Je pak jasné, že když se najednou objeví na obzoru objekt (například letící labutě z minulého článku:-)!), který je dobře zachytitelný jen se zoomem a Vy máte zrovna na objektivu nasazenou širokoúhlou předsádku, tak je její sejmutí, šetrné uložení a přenastavení fotoaparátu doslova bojem s větrnými mlýny. Proto ty rozmazané labutě, které mají ostré možná nožičky. Povedlo se mi totiž v té rychlosti jen odšroubovat objektiv, nasadit na něj krytky a uložit ho do brašny...na přenastavení už čas nezbyl...bohužel - fotoaprát si myslí, že je nasazený širokoúhlý objektiv a dělá při zvětšení zoomu stejnou chybu jako s ním...

Abych nezapoměl. Protože chodím fotit opravdu často, nemohu si vybírat počasí. Z toho důvodu občas ocením různé filtry. Vlastním cirkulační polarizační filtr pro digitalní foťák v provedení slimm a pak hlavně set držáku a filtrů značky Cokin, které mám opravdu v oblibě. Není nad šedý přechodový G2 atd. Problém předsádek od Panasonicu je v tom, že obě dvě mají jiný koncový průměr než stávající objektiv. S tím bych se však dokázal vyrovnat koupí ještě jednoho přechodového kusu před držák filtrů. Panasonic ovšem zapoměl na obou předsádkách udělat závit...nestačí, že se dají použít jen na jeden zoom, pro několik příležitostí...je tak důležité si pro pěkné snímky počkat i na pěkné počasí...

Asi Vám nemusím říkat, jak jsem nadšený...

Na lovu snímků

Poslední zákruta meandru
Labutě
V sobotu jsem se vypravil na lov snímků. Dělám to každý víkend, takže to není až takové překvapení. Některé víkendy trávím focením skoro celé. Tentokrát jsem se rozhodl jít navštívit jednu mou starou známou. Je jí liška. Znám místo, kde má noru a už pěknou řádku měsíců se zde potkáváme. Je to zvláštní druh přátelství. Vím, že pokaždé když přijdu, tak chvilku počká, prohlédne si mě a potom odeběhne dál a čeká, až se začnu balit a vrátí se. Tenhle rituál probíhá s takovou pravidelností a přesností, že si občas myslím, že se mi zdá jeden a ten samý sen pořád dokola. Kousek od její nory mám jedno stanoviště na focení vodního ptactva. Už několik dní nad tímto místem zastavuji autem a pozoruji volavky. Kvůli nim jsem vlastně vyrazil v sobotu fotit. Ještě když jsem přicházel, tak se krásně vznášely nad hladinou, sem tam usedávaly v rákosí u břehu a znovu kroužily kolem. Než jsem ale stihl vybalit všechno potřebné a pozdravit se cestou s liškou, tak se rozhodly letět níž po proudu řeky. Tím bylo po focení volavek. Liška už byla také dávno někde v lesíku pode mnou a tak jsem se rozhodl jen sedět a odpočívat. Z fotky možná poznáte poslední ze zákrut meandru před Nechranickou přehradou. Dávám sem ještě fotku labutí, které letěly v mé úrovni, tedy asi 30 metrů nad hladinou, jako dva výzvědní stihači. Fotka není technicky dokonalá, ale to vám vysvětlím v příštím článečku o focení zvěře a o použití některé techniky.

pátek 2. února 2007

Návrat do dětství

Dnes jsem byl v Chomutově. Cestou zpátky jsem se ale stavil v Globusu pro nějaké drobnosti k obědu a při bloudění mezi regály jsem narazil na modely. Když jsem byl malý, někdy mezi 2-4 třídou, tak jsem je měl moc rád. Rodiče mi je sem tam koupili (byla to v té době celkem drahá záležitost a to přetrvalo i do dnes) a já se s nimi zavíral v pokoji a stavěl a stavěl. Tenkrát nebylo moc barviček a když, tak byly šíleně drahé a já měl tu mojí sbírku letadel jen v té plastově šedé barvě. Dnes jsem se tedy rozhodl zavzpomínat na dětství a koupil jsem si jedno letadlo, dvě barvičky a lepidlo. Hned jak jsem přijel domů, tak jsem se pustil do práce a chytlo mě to tolik, že jsem měl všechno během hodinky hotové. Večer jsem na něj jen nalepil značení a teď se na něj nemůžu vynadívat...ona to asi bude pravda s těmi řečmi, že se v každém chlapovi ukrývá kus dítěte....