Další etapa rekonstrukce Střelnice

Dnes proběhlo předání stavby z První krušnohorské realitní kanceláře na Petrom stavby. První zmiňovaná firma provedla všechny dosavadní stavební práce na rekonstrukci objektu a druhá teď, na základě výběrového řízení, zvítězila mezi nabídkami na dodávku prací na interiéru a dokončení stavby. Přináším Vám fotečku z hlavního sálu, který je již na první pohled o mnoho menší než sál v tradičním kulturním domě v Kadani. Rekonstrukce má být během tohoto roku ukončena. Jsem zvědavý na samotný výsledek.

Co mě dnes pobavilo?

Každý z Vás už asi ví, že se mezi Kadaní a Rašovicemi buduje nová cyklostezka. Dnes zde v brzkých ranních hodinách došlo ke krádeži jednoho z kolových rypadel značky Caterpillar. Zloděj otevřel bagr, nastartoval ho, narazil do vedle stojícího stroje, povalil plot a ve tři hodiny ráno projel celou Zásadou od řeky až k silnici, aniž by si někdo něčeho všiml. Tomu říkám "čistá práce"! Nevím, jestli to byl nějaký silný odpůrce cyklostezky a vzal si stroj jako rukojmí, nebo jen zoufalý majitel nějaké malé stavební firmy bez vlastního strojního zázemí. V každém případě se asi na krádež musel připravovat delší dobu a evidentně se mu plán vydařil...

Nedělní procházka

Pravidelný nedělní výlet nás tentokráte zavede mezi zbytky domů obce Úhošť, která se nacházela na stejnojmenném kopci. V plánu jsem měl sice úplně jinou trasu, ale obávám se, že cesta k tomuto místu je v této době, kdy se všude valí proudy vody, obtížně zdolatelná. Včera jsem také provedl krok vpřed v úmyslu navštívit nádherné vrcholy a místa zaniklých obcí ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště. Tím krokem bylo odeslání žádosti o povolení vstupu do tohoto prostoru v době klidu mezi cvičeními. Znám několik lidí, kteří toto povolení vlastní a tak doufám, že se mi ho podaří také získat. Před sepsáním žádosti jsem ale dopodrobna přečetl knihu o zaniklých obcích Doupovska, koupil jsem si knihu s jejich fotografiemi a prozkoumal vojenské mapy a letecké snímky území. Na těchto snímcích jsem objevil dosud stojící objekty a našel přístupové cesty. Věřím, že se celá věc podaří a brzy se zde objeví fotografie a popisy míst, kde do let padesátých stávaly překrásné kostely, školy a domy a kde dnes nepotkáte živáčka. Svým způsobem je to dobře. Díky absenci devastujícího lidského faktoru zde došlo k usídlení zhruba 150 ti druhů ptáků a přežití obrovského množství vzácných rostlin. Nejsem zastáncem jakéhokoli zbrojení, vojenství a podobných věcí, ale za tohle cítím k armádě vděk. Dokud bude výcvikový prostor Hradiště v jejích rukách, budeme mít naději, že nám téměř za humny zůstal kus čisté přírody, které je si v doly zničené krajině nutno vážit.

Stav vody a zpřístupnění památkové rezervace

Stejně jako ve většině řek v Čechách a na Moravě, se i Ohře v Kadani pomalu ale jistě šplhá ze svých obvyklých břehů a rozlévá se do okolí. Zatím tedy jen do okolí velmi blízkého, ale člověk, který řeku zná z procházek po Kadani, na první pohled pozná rozdíl. Jez po Lázeňskou ulicí, kde v létě voda s obtížemi přepadává více než z metrové výšky, se změnil v několika metrový splav a vlny pod ním hučí do okolí. U jezu poblíž kostelíka Stětí se pro změnu voda vyšplhala až k otvoru vedoucímu do bývalého prostoru mlýna a zde, vesele a s patřičným hukotem, zaplavila vše přilehlé. Stromy protějších břehů už zmizely ve vodní hladině, která se s nebývalou rychlostí žene kolem. Doufejme, že se voda vzhledem k tomu, že u nás neprší, nedostane výš a zústane jen u zaplavování trávy a stromů v nejbližších třech metrech kolem koryta.

Protože jsem slíbil, že Vám přinesu fotky z pokračování výstavby parkovacích ploch pod hradem a také výstavby kruhového objezdu v rámci zpřístupnění památkové rezervace, jsou zde. Pod hradem už zmizela stávající komunikace i chodník a celý prostor se změnil v oraniště, z jehož nepořádku už začínají vyčnívat nové obrubníky parkoviště a připravované kabely pro veřejné osvětlení. Prostor pod budoucím kruhovým objezdem se pro změnu změnil v několik hlubokých rýh, protože v rámci výstavby křižovatky musí dojít k rekonstrukci a přepojení stávajících inženýrských sítí.

Blahopřeji!

Dnes slaví narozeniny můj absolutně nejoblíbenější herec - Zdeněk Svěrák. Narodil se 28. března 1936 a dnešní jubileum je tedy pěkně zaokrouhlené na sedm desítek. Je to úctyhodný věk a abych se přiznal, ani bych mu tolik nehádal. Za sebou už má spoustu malých i velkých úspěchů. Mezi největší patří samozřejmě více než třicetiletý mýtus Járy Cimrmana, u jehož zrodu stál se svým neméně slavným kolegou Ladislavem Smoljakem a filmy podle jeho scénářů, jako např. Kolja či Tmavomodrý svět. Ani si však netroufám odhadnout, kolik dětských generací zasáhly jeho texty zhudebněné Jaroslavem Uhlířem. Kdo by také neznal alespoň jednu repliku z nějakého jeho filmu, jako například slavné "...jmenuji se Igor Hnízdo!" z úst Jana Třísky, přísného učitele poválečné Obecné školy, která nám toho ze Svěrákova života ukazuje snad nejvíce. Nezbývá něž blahopřát a popřát ještě alespoň jednu desítku před zraky diváků a dalších sedm mezi námi! Na závěr Vám posílám rozhovor, který popisuje velkou část Svěrákova života a byl poskytnut pro časopis Reflex.

Pátrání po smírčím kříži

Při včerejší procházce na Kolinu jsem v mapě objevil místo se smírčím křížem. Pamatuji si, že jsem viděl smírčí kříž nedaleko Úhošťan i na fotografiích v knize Herberta Kiszy. Cestou z Koliny jsem se proto vydal na místo, kde by se měl onen kříž nacházet. Ačkoli jsem místo vyznačené na mapě prochodil křížem krážem, nikde jsem ho neobjevil. Večer jsem tedy opět otevřel zmiňovanou knihu a přesvědčil se, že tam kříž opravdu stojí. Podle fotografie je to ovšem úplně jiné místo, než které ukazuje mapa. Ztrácím v ní důvěru, přestože je jedna z nejpodrobnějších, které se dají sehnat. Dnes jsem se na místo krátce vrátil. Kříž jsem hledal jen zběžně. Samozřejmě bez úspěchu. Na pátrání si nechám více času a hlavně počkám na lepší počasí, protože nám tu dnes padla mlha. Místo kříže jsem ale v polích mezi Úhošťanami a Krásným Dvorečkem objevil sochu. Je na ní německý nápis "Vzpomínka bratrské lásky" a letopočet 1824.
Když už jsem mluvil o ztracené důvěře v papírovou mapu od Vojenského kartografického ústavu, musím Vám prozradit, kde hledám nyní. Je to na mapě z portálu veřejné správy ČR. V detailech je výborná, při maximálním zvětšení se promění na ortofotomapu. Tak si alespoň ujasníte kde začíná les, kudy vedou cesty atd. Stejně jsou na tom samozřejmě i nově zpracované mapy.cz.

Na Kolině

Výprava na Kolinu byla opravdu zajímavá. Po zkoumání map, leteckých snímků a všech možných zdrojů, jsem se rozhodl použít jednu jedinou variantu cesty. Nechal jsem stát auto v Krásném Dvorečku a vypravil jsem se po polních cestách leteckou čarou směrem k Blovu. Protože se mezi Krásným Dvorečkem a Roklí nachází povrchový důl Keramostu, byla cesta víc než strašná. Musel jsem se vydat po polní cestě rozježděné od tatrovek a bagru a vyhýbat se vrstvám kaolinu. Zachránil jsem tak boty od odporné bílé hmoty, ale místo toho jsem je měl celé obalené od bláta. Kdo byl někdy v posledních dnech v přírodě, ví o čem mluvím. Letošní tání způsobilo takové přemokření půdy, že se po cestách i polích tvoří úplné potoky vody. Je to až neuvěřitelné. Po zhruba třiceti minutách chůze jsem dorazil na samotnou Kolinu. Ta je od místa, kde jsem nechal stát auto, asi o sto metrů výše a asi o jeden a půl kilometru dále. Přestože se celý den obloha šedavě mračila, na Kolině už vysvitlo sluníčko a bylo opravdu jarně. Jen ta nadmořská výška byla znát, protože zde foukal celkem nepříjemný vítr, před kterým jsem se chvíli s šálkem čaje ukrýval mezi borovicemi v blízkosti tří křížů. Vrch Kolina má vlastně dva vrcholy. Vyšší poskytuje výhled na Nechranickou přehradu, nižší na Radnicko. Na nižším z vrcholů se také nacházejí ony kříže. Cestou zpátky jsem prozkoumal několik posedů, kterých je v okolí Koliny skoro víc než stromů. Na jednom z nich jsem objevil dvě prázdné nábojnice. Vzhledem k tomu, že jsem cestou vyplašil asi deset srnek a dvě prasata, vím, po kom asi zdejší lovec střílel. Mezi vrcholky kopců se v dnešním počasí projížděli motorkáři na „kroskách“. Nemám to v krajině rád. Rozjezdí cesty a pěšinky, po kterých se pak nedá chodit a nebo na vás někde vybafnou v zatáčce. Jeden z nich mi ale dnes poradil cestu, jak se dostat „suchou nohou“ zpátky k autu. Cesta zpět byla sice o trochu delší, ale s krásným výhledem a po téměř suchých polích. Těším se, až se tudy půjdu projít z jara a ten dnešní křik ptáků bude doplněný o rozkvetlé louky a stromy.

Rozhovor na Lidovkách.cz

Na Lidovkách se od středy objevuje rozhovor s jedním z mých nejoblíbenějších českých herců Tomášem Töpferem. Všichni ho známe z Četnických humoresek a několika televizních seriálů. Tomáš Töpfer ovšem patří především ke špičkám divadelním a o tom (a mnohém jiném) je i zmiňovaný rozhovor.

Snímek z www.lidovky.cz

Loutky v Divadle Navenek startují

Dnešním dnem nabrala práce na loutkových přípravách nových měřítek. Vznikl jasný plán. V nejbližší době nastuduji do podrobna vybranou francouzskou legendu, sestavím z ní jednotlivé scény a text, který pak společně s Honzou Losenickým dovedeme k dokonalosti. Mezi tím vymyslím scénu, kterou už nosím z části v hlavě a začne samotná výroba javajek, tedy loutek vedených zdola. Zkoušky výrobních postupů už proběhly a tak Vám z nich přináším malinkou ukázku. Brzy Vám prozradím víc.

O hoře Kolině

Protože se v neděli chystám na Kolinu, chtěl bych, abyste se o ní před tím, než Vám sem "položím" fotky z cesty, něco malinko dozvěděli. Jako zdroj mi poslouží publikace "Kadaňské legendy" mého čerstvého kamaráda Petra Hlaváčka. Tato kniha byla vydaná v roce 1998 a text je v ní doprovázen nádhernými ilustracemi kadaňské výtvarnice Jitky Gavendové, maminky jednoho z mých nejlepších přátel. Až nyní, když knížku držím v ruce již zřejmě po sté, si uvědomuji, jak k ní tedy mám blízko. Konec sentimentu, vraťme se k pověsti...Text je Petrův a snad se nebude zlobit, když Vám ho sem dám, i když ne celý, jen tu pro nás podstatnou část:

"Před dávnými časy vtrhnul do kadaňského kraje strašlivý nepřítel a jeho ničivé síle nemohlo nic odolat. Přímým útokem dobyl město Kadaň a požadoval po tamních měšťanech obrovskou válečnou kontribuci. Ti však nebyli s to shromáždit takovou sumu, a tak vzal nepřítel rukojmí z nejváženějších měšťanů. Nepřátelské vojsko pak odtáhlo přes Krásný Dvoreček a zůstalo ležením v údolí proti Pětipsům, pod horou Kolinou. Mezitím přispěchaly Kadani na pomoc válečné houfy mosteckých a chomutovských bojovníků. Pod Kolinou se rozhořela krvavá bitva, při níž bylo ležení nepřátel vyvráceno. Na památku padlých byl na vrcholku hory vztyčen kříž jako symbol utrpení, smíření a vítězství. Zbožní sedláci z Blova přidělali později další dva kříže."

Traduje se ovšem ještě jiný příběh:

"V okolí Pětipsů, Račetic, Libědic a Vidolic řádila kdysi divoká loupežnická horda, která byla postrachem celého kraje. Bezmocní sedláci se obrátili do Kadaně s žádostí o pomoc. Měšťané se bez váhání chopili zbraní a vylákali zlosyny na horu Kolinu. Zde se rozpoutal prudký boj, v němž byla většina loupežníků nemilosrdně pobita. Jen hrstka se jich zachránila útěkem do hustých lesů. V bitce přišli o život také tři ctihodní kadanští měšťané, a tak na paměť jejich odvahy yly na Kolině vztyčeny tři kříže."

Cimrman v Kadani

S chutí a úsměvem jsem dnes společně s Laduškou navštívil divadelní představení Vyšetřování ztráty třídní knihy v podání DJC. Již několik desítek let velice úspěšné divadlo opět předvedlo v sestavě Smoljak, Weigel, Hraběta a Kotek, že si zaslouží to slunné místo na vrcholku české divadelní scény. Přestože považuji "Svěrákovu partu" za lepší, byla i dnešní hra povedená. Místy mi sice opravdu chyběl Svěrákův výraz pana učitele, ale všechno zachránily osvědčené hlášky. Ladislav Smojlak zvládl roli učitele se svým klasickým výrazem i vtipem. Trocha zklamání se ovšem dostavila v hereckém pojetí pana Kotka. Nečekal bych u takhle profesionálního souboru, který opakuje tolik let svůj repertoár stále dokola, tolik přeřeků. Nakonec jsem ale překvapený, že přestože znám většinu jejich her již téměř z paměti, v některých okamžicích jsem se smál, jako bych to slyšel poprvé. To je asi kouzlo živého představení. Z každého herce si už ten zub času svou část ukousl a tak nezbývá než popřát ještě dost síly do příštích let a doufat, že se dočkáme ještě alespoň jedné hry z pera utorské dvojice Svěrák - Smoljak.

Nový kruhový objezd

V Kadani se začíná stavět nový kruhový objezd v ulici Jana Švermy. Na samotné křižovatce se dnes rozmístily stroje stavební firmy Silnice Žatec, která v rámci zpřístupnění městské památkové rezervace zrealizuje tento kruhový objezd, parkoviště pod vedle stojící prodejnou v ulici Raisova, parkoviště pod hradem a také zrekonstruuje parkoviště u autobazaru Mertlík v Koželužské ulici. Práce na dvou posledních jmenovaných parkovištích už zhruba měsíc probíhají. Nový kruhový objezd by měl vyřešit složitou dopravní situaci na křižovatce a také zpomalit provoz. Do jeho středu je uvažované umístění barokní výklenkové kaple prvního zastavení Křížové cesty. Sám jsem na celou stavbu velice zvědavý. Kruhový objezd má být podle plánů oválného tvaru kvůli pozemkovým poměrům v místě samotné stavby. Jeho stavbou dojde k úpravě všech chodníků, změně tvaru celé křižovatky, ale také k vytvoření nových přechodů pro tělesně a zrakově postižené. Samozřejmě se dočkáme i nových stromů (zřejmě i na samotném objezdu) a květinových záhonů s litinovými sloupky a řetězy, stejně jako u kruhového objezdu v ulici Kpt. Jaroše. Časem Vám sem přinesu nové fotky z probíhající stavby.

Výprava na Rašovické skály

To byl náš cíl

Začátek pochodu

Hrdinský výstup

Slavná výprava v cíli své cesty

Suchý důl

(omlouvám se za horší kvalitu fotky,program se s tou oblohou nepopral)
Výhled z Rašovických skal
Výhled z Rašovických skal

Na výpravu na Rašovické skály, přesněji řečeno na místo, kterému se říká "Na skále", jsem Vás zval od minulého týdne a mé nabídky využila čtveřice dívek. Trojice divadelní, ve složení Abee, Koště a Skóťa a k nim se připojila Laduška. Jak jsem upozorňoval už v okénku chatu, nebyla to žádná procházka po rovince v údolí Ohře, ale namáhavý a zdlouhavý výstup. Počasí nám přálo. Tohle byl asi opravdu jeden z těch prvních jarních dní a svědčí o tom i fakt, že přestože ještě okolo ležel sníh, my jsme vyrazili v tričku s bundami v batohu. Klasickou cestu, kterou na tato místa využívám, jsem zavrhl, protože je o nějaký ten kilometr delší než ta dnešní zvolená trasa. Prošli jsme tedy Suchým dolem a začali se stáčet směrem k Lestkovu. Tím jsme samotné skály mírně podešli a dostali se na místo výstupu. Kdo v těchto místech už někdy kopec zdolával ví, o čem mluvím. Terén tu na dvou metrech délky zdolá více než dvoumetrové převýšení a výstup tak opravdu připomíná spíše plazení se. O to víc mě překvapily dívky. Popraly se s namáhavou cestou na jedničku. Dalo jim to sice dost práce, ale byla u toho i mimořádná legrace a myslím, že jsme si všichni krásně zpříjemnili den. Na vrcholu už jsme si jen vychutnali nádherný výhled směrem k Černému vrchu, Lestkovu a Měděnci a vydali se zpátky. Chci dnešním výletnicím poděkovat za bezvadnou společnost a poblahopřát jim k výkonu, za který by se nemusel stydět žádný chlap. Doufám, že se příště opět přidáte.

Dnešní překvapení

Dnes jsem vyrazil jen na krátkou odpolední procházku. Nešel jsem nikam daleko a obešel jsem jen dvakrát Svatý kopec, v řeči místní "Svaťák". Na cestách mezi stromy ještě neroztál sníh, cestičky po celém kopci jsou zledovatělé, ale při troše snahy se to dá zvládnout. Co mi ale udělalo radost a s čím bych se chtěl pro dnešek pochlubit, je fotka, kterou jsem pořídil na severozápadní straně kopce. Blízko zastávky s lavičkou a výhledu na Doupovské hory se najednou po skále pode mnou začalo něco hýbat. Pak se objevila hlava a já si myslel, že je to něčí pes, nebo zdivočelá kočka. Ale to už přede mnou stála v celé své kráse liška. Dívali jsme se na sebe. Já čekal že uteče a ona zřejmě na to, co udělám já. Rychle jsem sáhl do kapsy, vylovil foťák a pořídil snímek. Byla klidná, postála a pak jen svěsila hlavu a pomalu šla dál. Překvapilo mě, že se na kopci, který už se pomalu, ale jistě, začleňuje do města a je tedy již téměř ze všech stran obklíčen civilizací, může objevit tohle plaché a divoké zvíře.

Protiletecký kryt

Když jsem byl malý, tak jsem často v městském parku v Kadani obhlížel betonové schodiště vedoucí někam hluboko pod travnatý palouk. Schodiště bylo obehnáno dvěma betonovými zdmi a končilo železnými vraty. Myslím, že ta vrata byla v té době vyvrácená a krátce na to opatřená mříží. Pak jsem tomuto místu, zřejmě okouzlen něčím jiným, přestal věnovat pozornost a jeho přítomnost jsem si uvědomil až v době, kdy se město rozhodlo místo zakrýt a schodiště zasypat zeminou. Mladší generace už tak místo schodiště nepamatují a z krytu mohou pozorovat jen dvě betonová vyústění zřejmě větracích šachet v trávníku, na kterých v létě s oblibou vysedávají mladíci pochybné existence s krabicemi vína a kytarou.

Na nedávném zasedání dětského zastupitelstva přilétl k mým uším návrh na rekonstrukci tohoto krytu a jeho případné využití. Od té doby mi to vrtá hlavou. Vůbec nevím, jak tento kryt vypadá a je-li nějaké využití vůbec možné. Snad je to jen spletenec dvou až tří chodeb, stejně jako kryt pod plzeňskou Škodovkou, který můžete vidět na obrázku a v případě rekonstrukce by z toho mohl být pěkný ukázkový příklad krytu ve správě města, nabízený jako jedno z možných míst návštěvy zvídavého turisty pod vedením pracovníků Městského muzea v Kadani. Slyšel jsem návrhy na rekonstrukci a úpravu na pronajímatelnou zkušebnu kadaňským kapelám, což také nezní špatně. PaedDr. Jiří Kulhánek, starosta města, se těmto návrhům také nebránil. Otázka tedy je, jak skutečně tento kryt vypadá a zda by o podobné využití byl zájem. Pokud o tomto krytu něco víte Vy, nebo někdo z okolí, budu velice rád za jakoukoli informaci nebo případné další návrhy na využití.

Fotorádce na "idnes"

Dnes se na stránkách informačního portálu "idnes" objevil poslední ze čtyř dílů o fotografování hor a fotografování všeobecně. Pro tento portál ho připravil Pavel Scheufler a vy ho můžete najít tady. Součástí čtvrtého dílu jsou také odkazy na tři díly předchozí. Pavel Scheufler je nejenom profesorem dějin fotografie na FAMU, autorem několika knih, článků a výstav, ale také předním českým znalcem historické fotografie z doby Rakouska-Uherska. Ať už jste fotografická špička nebo začínající amatér, rozhodně je dobré si občas rozšířit obzory, a proto Vám zmiňovaný seriál jen doporučuji...

Po Kadani V.

Dneska už zase začala ta odporná zima a s ní zmizela i modrá barva, která až do včerejška sem tam krášlila oblohu. Pro další ze zkoušky pozic pro focení to nikterak nevadí, ale až si půjdu pro originální fotografie na výstavu, už snad bude modro. Musí to být nejpozději v polovině dubna, abych to do poloviny května stihl. Myslíte, že do té doby zima uteče? Možná to bude jako v loni a od šedých mraků a teplot kolem nuly se půjdeme rovnou zchladit na koupaliště...

Po Kadani IV.

Tenhle článek je hodně osobní a tak chápu čtenáře, kteří nesouhlasí...

Včera jsem se byl krátce projít. Bylo to vlastně tak krátce, že to ani nestojí za řeč, ale udělal jsem při tom pár fotek a pak jsem asi dvacet minut sledoval, jak se staví po hradbami. Na místě, kde v minulých dobách stávaly domy Špitálského předměstí, kde já jsem si místo planiny, která po nich zbyla, představoval parčík s lavičkami a výhledem na řeku, se dnes prohánějí stavební stroje a nápisem Silnice Žatec a pracují na vybudování záchytného prakoviště pro budoucí kulturní dům Střelnice. Trochu mě při tom pohledu mrzelo, že se z hradeb nikdy nebudu dívat na řeku přes vrcholky okrasných stromů a provázky štěrkových cestiček. Místo toho se bude moci každý podívat, jak vypadají naši plechoví miláčci z ptačí perspektivy a v budoucnu se pod hradební zdí objeví ještě ocelový ochoz, kdybychom se náhodou chtěli podívat na parkoviště z pozice o několik metrů nižší. Jak romantické...ale žádný strach, zbyde nám tam ještě ten pás trávy na druhé straně silnice, kterým se budeme moci kochat do té doby, dokud ho nepokryje "Nábřeží Maxipsa Fíka", stejně jako většinu zbývajících zelených ploch v celé délce toku Ohře v Kadani. Jsem už s tím asi smířený, i když nerad, ale vrtá mi hlavou jedna otázka - nestálo by za to, to "něco málo" přes sto milionů, vložit do opravy stávajích komunikací, chodníků a zeleně? Je lepší si zničit auta od děr v silnicích po celém městě a dokodrcat se na dvoukilometrovou promenádu s názvem večerníčkového psa, než vidět opravené město a spokojené lidi? Chápu, že akce bude z velké části dotovaná Evropskou unií, že ty peníze, které bude stát, nejsou v měšci města samotného, ale i kdyby se ten podíl města na dotaci vložil do jeho regenerace, byl bych tisíckrát šťastnější než při procházce ve stopách Fíka...

Všechno s úsměvem

Přestože nám měsíc před premiérou utekla představitelka hlavní role v připravované hře Olivia Twist, děvčata na dnešní zkoušce sršely vtipem a o milé úsměvy nebyla nouze. Asi to mi zabránilo v tom, pověsit si na jeden ze zadních tahů oprátku a začít přemýšlet nad rychlou smrtí zhoupnutím. Navíc vymyslely víc než tisíc různých plánů na zažehnání krizové situace a mě tedy došlo, že je ta ztráta nezbavila elánu a rozhodly se udžet tu naší divadelní kocábku nad vodou. Stal se z nich za tu dobu pěkný kolektiv a já jsem na ně pyšný, i když je ta první premiéra teprve čeká. Nezbývá než věřit, že se vše nakonec v dobré obrátí, ať už případným návratem naší "Skóti", nebo její náhradou, ale jedno Vám slibuji - my se nevzdáme!

Co mě zajímá?

Dnes Vám prozradím další jednu z tisíce věciček, které mě zajímají. Je to sbírání různých starých militarií a mincí. Mám doma zatím jen malinkou sbírku, ale teoreticky už na sbírání pracuji dlouhou dobu. Když se teď přiblížila doba, kdy bych mohl mít dostatečné množství času, odhodlání i finančních prostředků, začal jsem se porozhlížet po potřebné pátračské pomůcce, jakou je detektor kovů. O tuhle technickou vymoženost se zajímám už několik měsíců, možná rok. V počítači mám stovky jednoduchých i složitých návodů na výrobu detektoru či samotné cívky. K jeho výrobě nejsem ovšem dostatečně technicky zdatný, nemám prostě na pájku ten správný grif, ale s tím by mi snad někdo pomohl v případě, že bych se neodhodlal ke koupi originálního přístroje. Cenově se tyto detektory pohybují od 3.5 až po 80 tisíc korun, ale začátečníkovi a občasnému uživateli postačí přístroj do 1O či zakoupení některé ze stavebnic detektoru. Líbí se mi i podpora této zábavy na internetu a spousta informací, které zde může člověk načerpat a protože si myslím, že vzít do ruky detektor a projít se s ním po lese je snem téměř každého zvídavého kluka, provedu Vás kousíčkem této internetové základny.

Mezi nejlepší stránky patří bezesporu Detektor web. Naleznete zde širokou nabídku letošních i loňských modelů, recenze a návody k jednotlivým přístrojům a spoustu rad. Každý model detektoru si pak lze objednat i na dobírku a lze ho také bezproblémově splácet. Další stránkou jsou Detektory. To je server zaměřený na informace pro opravdové nadšence, kterým je zde servírováno obrovské množství návodů, schémat a rad pro stavbu detektoru a ještě větší množství odkazů na schémata a prodejce po celé Evropě. Pak Vás zavedu na stránky DetektorGold, kde je možné si přečíst o jednotlivých pátračských akcích, prohlédnout si recenze a nalezené předměty a naší cestu po internetovém vrcholu této zábavy ukončíme asi nejnavštěvovanějším fórem Treasureland. Existuje i mnoho soukromých výrobců a mezi nejznámější patří ing. Zdeněk Sehnal. To jsou asi ty nejvýznamnější zdroje vědění a pokud jsem Vás naladil na správnou notu a chcete si to taky někdy zkusit, potom Vám držím palce. Sny je třeba si plnit!

Po Kadani III

18. květen se blíží a s ním i výstava s názvem "Kadaňský uličník" a proto, když včera vysvitlo tak příjemně sluníčko, jsem vyrazil vyzkoušet si opět pár pozic pro budoucí fotky na tuto výstavu. Pár Vám jich zase ukážu, ale nejsou ještě hotové, čekám na zelenou trávu a květináče v oknech, ulice bez sněhu a procházející se lidi. To všechno v té nekonečné zimě tyhle fotky postrádají. Tak to by bylo k fotečkám a teď k našemu včerejšímu zážitku...

Vypravili jsme se s Laduškou na ples 4.OA v Kadani. Je to škola, kterou jsem sám navštěvoval, ale k mému údivu se na něm neobjevili téměř žádní učitelé, takže jsem si tam připadal stejně jako cizinec. Kapela Sonet hrála výborně, DJ Píďan rozproudil alkoholem povzbuzená těla maturantů i hostů na maximum a poslední vystoupení plesu v podání chomutovských Prdů tradičně zdvihlo náladu přítomných dam. To všechno dohromady by znamenalo výborně strávenou noc, kdyby někdo Ladušce neukradl kabelku s jejími doklady a mými klíčemi od auta. Pořadatelská služba se předvedla, jen co je pravda. Dvojice postarších pánů v policejním svetříku hlídající balkón po nahlášení ztráty prohlédla stokrát prohlédnuté okolí našeho stolu a pak se s předstíráním hledání opřela o zábradlí a pozorovala děj v sále. Já mezi tím dvakrát zkontroloval auto a protože jsem v něm měl svou peněženku, bundu i klíče od bytu, musel jsem vyrazit k rodičům pro náhradní klíče s plánem dojet domů pro klíče od auta a zachránit tak aspoň auto. Když jsem se vrátil, kabelka byla v rukách mé přítelkyně včetně jejích dokladů a zmiňovaných klíčů. Ležela vyházená vedle kulturního domu a zmizelo z ní "jen" 150 Kč...to musel být ale idiot. Na příštím plese uvažuji o na konci 90. let moderní ledvince. Chtěl jsem Vám vyfotit dva chlapíky z pořadatelské služby, ale zapoměl jsem si doma foťák a navíc - nevypadali na to, že by něco podobného znali, takže bych je nechtěl na několik dní rozhodit jeho objevem.