Jaro a klid...to mám rád!

Už jsem se tu pár dní neukázal. Neměl jsem totiž skoro vůbec čas a když už se nějaký pozdě v noci našel, tak už jsem pro změnu neměl sílu otevřít notebook. Změnil jsem totiž zaměstnání a předával svou práci novému člověku. Ano, opustil jsem místo státního úředníka, špínu korupce a politické ovlivňování. Prostě všechno, nad čím pak člověk dlouhé hodiny přemýšlel a stresoval se. Ten klid, který mě po včerejším posledním dni na radnici prostoupil, bych přál zažít každému z Vás. V úterý už mě čeká úplně jiný svět. První číslovka mého platu se přehoupla z jedničky na dvojku a v nové kanceláři mě uvidíte až od půl deváté. Každé ráno jen nasednu do auta, benzín mám proplacený, zbývá už jen koupit si snídani a noviny a těšit se na nové zítřky...hned je tu na tom světě veseleji. Také jsem se po nějaké době opět dlouho procházel a viděl jsem rozkvetlé stromy v parku, západ slunce nad řekou za Kadaní a udělal kus práce na fotkách pro již několikráte zmiňovanou výstavu. Krásný den. Snad to dnes bylo u Vás podobné;)...

Kostel Sv. Štěpána

Kostel se hřbitovem uprostřed polí

Za hřbitovní zdí

Zbytky konstrukce uvnitř kostela

Nový "přírodní" oltář uvnitř kostela

Zbytky okna a Laduška při odpočinku

Dnes ráno jsem ještě vůbec netušil, kam se jako každou neděli vydám. Venku je pravé aprílové počasí a člověk nedokáže odhadnout, jak bude vypadat v příštích deseti minutách, natož někdy odpoledne. Pak mi ale Lukáš Gavenda ukázal na mapě místo mezi Chotěbudicemi a Mašťovem, nedaleko od Dlouhého vrchu. Na tomto místě leží malý hřbitůvek obehnaný starou kamennou hřbitovní zdí a zde, uprostřed hřbitova, stojí zbytky kostela Sv. Štěpána. Za krásou starého hřbitůvku vcházíme starou kovanou brankou. Kostel je asi patnáct metrů dlouhý jednolodní objekt se zvláštně oválným půdorysem. Na jeho zadní stěnu pak navazují zbytky zřejmě nějaké márnice. Z ní se však nedochovalo víc, než metr vysoká obvodová stěna a otvor pro dveře. Více však uvnitř skrývá samotný kostel. Ještě dnes je v něm zbytek konstrukce balkónku, krásné zbytky omítek, pískovcový průchod k oltáři nebo zbytky okenních rámů a křídel. Oltář už nahradila matka příroda a vypadá uprostřed kamenných zdí opravdu efektně. Na hřbitůvku kolem je jen několik novodobých hrobů. Zbytek jsou staré pomníčky z konce devatenáctého a začátku dvacátého století. Je to krásné místo. Ničím a nikým nerušené.

Na zpáteční cestě jsme si ještě vyšli odpočinout na Bystřický kopec nad Kadaní. Tam se odpočívá nejlépe. Nic nepotěší tolik, jako výhled na rodné město.

PS: Musím Ladušce poděkovat za pomerančovou Odyseu, protože jinak bych při završení dnešního odpoledne při mé nejoblíbenější hře petanque - za prvé umřel žízní...a za druhé by mi neodpustila, že jsem jí tu za to nepoděkoval :-P...

Parkoviště pod hradem

Práce na vybudování parkoviště pod hradbami jsou v plném proudu a nabírají na tempu. Když jsem na začátku minulého víkendu viděl při práci dva pokladače kamenné dlažby na parkovacích stáních bylo mi jasné, že je firma Silnice Žatec asi slušně motivuje:) Dnes už jsou téměř všechna stání vyskládaná a brzy se začnou pokládat silniční obruby před položením nového živičného povrchu komunikace. Stavební firma musí teď opravdu zabrat, protože na ní tlačí jak termín dokončení stavby, tak termín kadaňského Rockfestu 2006, který se uskuteční 22.7.2006 právě v prostoru pod hradbami. Kdo minulý rok přišel s dekou a seděl na měkkém trávníku, zasedne letos na kočičí hlavy...

Jak jsme dopadli se hřbitovy?

Včera mi odpověděla Židoská obec Teplice na můj návrh ohledně pomoci s vyčištěním hřbitovů. Jsou rádi, že jim nabízíme pomocnou ruku, kterou rozhodně uvítají, stejně jako nabídku na roky příští. Příští týden se proto sejdu s jejich zástupcem a domluvíme podrobnosti, podmínky a termíny, kdy bude možné s čištěním začít a jakým způsobem by mělo probíhat. Kdyby měl někdo z Vás zájem pomoci a volné hrábě či srp, určitě se k nám může přidat, stačí dát vědět.

Židovské hřbitovy

Dnes jsem kontaktoval Židovskou obec Teplice kvůli nabídce pomoci na vyčištění a údržbě dvou hřbitovů v okolí Kadaně. Jak to ale celé vzniklo? Již delší dobu uvažuji o sestříhání několika videí o zajímavých místech našeho okolí a vytvoření tak krátkých dokumentů, které by sloužily jako takový malý průvodce okolím pro zájmové kroužky, školy a případně i pro potřeby kadaňského muzea. Jednalo by se vlastně o sestřihy video záběrů z nějakého místa prostřídané fotografiemi, mluveným slovem a hudebním pozadím. Uvažuji především o tematických okruzích, jako např. významné vrcholy o kopce, zříceniny a památky atd. V neděli jsem se sešel s několika herci juniorského divadla a domluvili jsme se, že bychom do památek zařadili i blízké židovské hřbitovy a jimi také začali. V našem okolí se nacházejí dva. Je to hřbitov v Mašťově a hřbitov mezi Širokými Třebčicemi a Mory. Oba jsou ovšem značně zarostlé, neudržované. Proto jsem kontaktoval Židovskou obec Teplice, kde se na svých stránkách obracejí k veřejnosti s žádostí o pomoc a snad tedy i naší nabídku brigády přijmou. Doufám, že se nám tak podaří pomoci s udržením takovéto památky v našem okolí.

Na Špičáku

Lom ukousávající nižší vrchol Špičáku a pohled na Krušné hory

Pohled ze Špičáku na stolovou horu Úhošť

Pohled k Doupovu a Mariánskému údolí

Dnes jsem se s Lukášem Gavendou, historikem Kadaně, vypravil na nedaleký kopec Špičák. V mé mapě u něj není výšková hodnota, ale podle mých odhadů je to něco málo přes 41O m.n.m. Jak mi Lukáš potvrdil, vždy se proslýchalo, že se někde na tomto kopci nacházela pravěká osada. Tato domněnka ovšem zřejmě vznikla z velkého množství pravidelných kamenů u vrcholu kopce. Ty ovšem nepocházejí ze zbytků staveb. Jsou to klasické čedičové krystaly, které se postupným zvětráváním zdejší horniny různě rozkutálely po okolí a tak je jich samotný vrchol kopce plný. Na některých místech opravdu vyčnívají ze země, jako nějaké patníky. Špičák se skládá ze dvou zalesněných vrcholů. Nižší je ze tří čtvrtin vytěžen přilehlým lomem a poskytuje nám výhled k zaniklým obcím Mikulovice, Vernéřov a na scenérii Krušných hor, zatím co vyšší, částečně zalesněný vrchol, pokrývají větší či menší skupinky čediče, z jehož vrcholů se pozorovatel dostane malý kousek nad okolní porost a vyskytne se mu tak výhled na Mariánské údolí, Doupov a nedaleký Klášterec nad Ohří. Když pak sejdeme jihozápadním směrem, dostaneme se na skály nad řekou Ohří a odtud můžeme pozorovat pasoucí se stáda koz nad Zásadou, nově budovanou cyklostezku a také Úhošť. Odtud jsme pokračovali směrem ke Klášterci do Mariánského údolí a po silnici zpět do Kadaně. Dnes bylo počasí opravdu jako stvořené pro procházku. Kdo ho tedy nevyužil, snad se alespoň podívá na fotografie a vypraví se příště.

Splnění snu

Garrett ACE 250

Dnes ráno jsem se spojil s prodejcem detektorů v Mostě. Je jím pan Zdeněk Moltaš, vicemistr Německa v práci s detektorem v letech 2001-2003. K tomuto kroku jsem se rozhodl poté, co jsem napsal na jeden z nejnavštěvovanějších internetových obchodů s detektory (který jsem Vám již dříve představil) a projevil jsem zájem o koupi nového přístroje značky Garrett. Bohužel, slavný detektorweb zklamal a já do dnešního dne neobdržel odpověď. Pan Moltaš mi po krátké telefonické debatě opravdu potvrdil mou představu o dobrém přístroji a také jsme se domluvili na podmínkách nákupu. Tím vysněným přístrojem je Garrett ACE 250. Přístroj, který překvapivě porazil v mnoha testech detektory dvojnásobně dražší. Další krok už je tedy na mě. Je to pěkný pocit - být o krok blíž svému snu...

Dva články na netu

Ráno jsem si koupil Lidové noviny. Nepreferuji jen tento tisk. Pravidelně střídám Lidovky, MF Dnes a Právo, abych si z toho všeho udělal nějaký rozumný průměr. V Lidovkách mi dnes padl do očí článek Ladislava Smoljaka coby urputného antikomunisty. Již dávno vím, jak se ke komunistům staví a tak mě ani tak nezarazilo téma, jako obsah článku. Hned jak jsem ho dočetl, tak mi hlavou prolétlo "..fííííha, ten kluk se toho nebojí!" A protože ho považuji za tu uvědomělou část české inteligence, tak Vám chci přiblížit jeho smýšlení v jednom z rozhovorů minulého měsíce právě na Lidovkách.

A abych se odpoutal od politických témat, která zase tolik nemusím, přináším Vám ještě jeden článek. Tentokráte z pera Jiřího Suchého o vynálezci nového humoru - Zdeňku Svěrákovi. Článek není sám o sobě špatný, jen by pan Suchý mohl vynechat tu ošklivou závorku, ve které se z množného čísla Svěrákových kolegů stali "kolezi"....

Příjemné čtení...

Na trase Radonice-Kojetín-Zvoníčkov

Bývalý hřbitov mezi Radonicemi a Radechovem
Jediný stojící objekt v zaniklém Zvoníčkově
Druhý větší pozůstatek Zvoníčkova

Bunkr na vrchu Lipová a smírčí kříž v Kojetíně

Nastal víkend a s ním přišla i pravidelná víkendová cesta za poznáním. Tentokrát jsme se vydali na větší okruh. Naším největším cílem ale bylo opékání buřtíků nad zaniklou obcí Zvoníčkov. K tomuto cíli jsme se ovšem vydali menší oklikou přes Radonice, kde jsme navštívili bývalý hřbitov. Stojí v něm několik pomníčků sestavených do jednoho místa. Pomníčky pocházejí ze začátku dvacátého století. Kdy však byl hřbitov opuštěn, zapomenut a proč takhle dopadl se mi nepodařilo zatím zjistit. Z Radonic jsme pokračovali přes Radechov a Vintířov do Kojetína. Zde jsem na mapě objevil smírčí kříž a protože již dlouho bezúspěšně hledám ten úhošťanský, musel jsem si to nějak vynahradit a vidět aspoň tenhle. Stojí u posledního domu v obci, za kterým už je vojenský prostor. Pak už nás čekal Zvoníčkov, známý také jako Männelsdorf. Jedná se o zaniklou obec nad Úhošťanami pod vrchem Lipová. Zanikla v roce 1963. Do obce se totiž po válce téměř nikdo nevrátil a tak vlastně zanikla pro neosídlení. Zbylo z ní několik zřícených domů a jeden celkem zachovalý objekt blízko silnice. Snad byl obývaný do poslední chvíle. Možná zůstal stát díky péči bezdomovců, jejichž stopy jsou uvnitř domu patrné. V každém případě působí tento jeden stojící opuštěný objekt mezi keři a stromy zvláštně. Když jsme si prohlédli několik zbořených domů, vydali jsme se na vrch Lipová nad Zvoníčkovem, kde jsme v lese objevili bunkr a ohniště. Bunkr patří asi úhošťanským dětem. Výlet jsme tedy zakončili opékáním prvních letošních buřtíků a mlaskáním nad dohořívajícím ohněm.

"Kruhák"

Stavba kruhového objezdu v Kadani pokračuje svižným tempem kupředu, stejně jako ostatní stavební úpravy v rámci regenerace a zpřístupnění městské památkové rezervace. Nechtěl jsem Vám sem dávat další fotku ze stavby, protože by na ní opět bylo jen několik výkopů a přeložek inženýrských sítí a proto jsem se rozhodl použít situaci přiloženou k projektové dokumentaci, abychom si novou křižovatku dokázali lépe představit. Jak je ze situace zřejmé, nebude to křižovatka klasického kruhového půdorysu, ale spíše ovál, na jehož vrcholu budou osázeny stromy a také zde najdeme první rekonstruované stání křížové cesty. Z obrázku je také zřejmá úprava okolních chodníků a travnatých ploch. Snad už brzy skončí i zemní práce a Vy tu budete moci spatřit fotku něčeho hmatatelnějšího, než jen hromad se zeminou a sutí...

K historii zaniklé obce Úhošť

Protože jsem Vám sem dal v neděli fotky, chci Vám přiblížit i historii tohoto místa. Použil jsem k tomu text chomutovské historičky Zdeny Binterové.

Úhošť (Burberg)

Vesnička Úhošť (Burgberk nebo Purberk) ležela na plochém vrcholu čedičového kopce stejného jména, 2,5 km JZ od Kadaně. Nadmořská výška této tabulové hory v předhůří Doupovských vrchů je 591 m a rozloha planiny na jejím vrcholu je přibližně 80 hektarů.

Úhošť byla podle archeologů osídlena během celého pravěku a také v historické době. Archeologický výzkum zde v poslední době prokázal např. významné osídlení knovízské z doby bronzové. Někteří badatelé se domnívají, že zde bylo také keltské oppidum a býval sem situován i legendární hrad Wogastisburg, kde Slované pod vedením knížete Sáma porazili roku 631 franckého krále Dagoberta. Není to však dokázáno a skutečné místo této historické bitvy zatím nebylo nalezeno.Mohlo by se zdát, že tak vysoko položená větrná planina není vhodná pro osídlení zemědělského charakteru. Skutečnost však tento dojem vyvrací. Ves Úhošť ležela v SZ části plošiny, kde jsou 2 jezírka, která byla přirozeným a nikdy nevysychajícím zdrojem vody. První písemná zpráva o vsi Úhošť je z roku 1401, kdy byla spolu s Úhošťany prodána kadaňskému měšťanu Hajmannovi. Po jeho smrti se vdova provdala za Jana Žehrovského z Kolovrat. Podle smlouvy získal pak Úhošťany, Úhošť a Dolany jeho syn a vdova byla odškodněna 375 pražskými groši. Proti tomu se však postavil kadaňský magistrát a postupně získal Úhošťany zpět. V soudním sporu se však o Úhošti nehovořilo, takže není jasné, komu Úhošť v 2. polovině 15. století patřila. Schaller ji roku 1787 uvádí již u panství Egerberg, ale neříká, jestli byla k němu připojena již za Fictumů, nebo za Lobkoviců nebo až za Linharta ze Štampachu, který panství Egerberg koupil roku 1591. Po bitvě na Bílé hoře však byl Štampachům majetek zkonfiskován za jejich podporu stavovského povstání. V rozsudku je Úhošť uvedena a je uvedena také ve výčtu majetku Kryštofa Šimona Thuna, který velkou část konfiskovaného majetku koupil a vytvořil tak klášterecké panství. U tohoto panství zůstala Úhošť až do roku 1850, kdy se stala obcí.K obci Úhošť patřilo také Meziříčí, nazývané dříve Mezirady, a Dubčany. Roku 1869 však byla Úhošť již osadou Úhošťan. Mezirady byly v 15. století vesnicí rozdělenou mezi Suchý Důl a Úhošť. Roku 1869 tam byly jen 2 statky a hospoda, později to byla samota s hospodářským dvorem. Dost poničený objekt byl v restituci vrácen a novým majitelem zrenovován. Meziříčí leží 1,2 km severně od Brodců v nadmořské 350 m, na pravém břehu Donínského potoka. Také Dubčany bývaly dříve vesnicí, pak tam zůstala jen hájovna. Dnes tento objekt patří ke školnímu statku Střední zemědělské školy v Kadani.

Úhošť byla úředně zrušena v roce 1963.

Úhošť

Pod Úhoští

Zřícenina jednoho z domů...

... další ze zřícenin...

... a poslední ukázka.

O tomto jezírku se povídá, že nemá dno...

Skoba v rujnách a první jarní kvítky

Na dnešní výšlap jsem vyrazil nakonec sám a proto jsem zvolil trochu obtížnější cestu ke svému cíli. Nevydal jsem se po klasické stezce přes Pokutice, ani jsem nevyužil polní cesty z Kadaňské Jeseně. Zvolil jsem trasu přes bývalý muniční sklad a vojenský areál. Po zdolání trasy pod samotný kopec jsem se rozhodl vystoupat v nejprudším místě přímo k vysílači a pěkně si tak zkrátit cestu. Sice jsem byl nahoře udýchaný jako nějaký maratónský běžec, ale stálo to za to. Jasná obloha, která se občas zakaboní hrozícími tmavými mraky, je tím pravým počasím pro výhledy do krajiny. Za výhledem jsem ale nešel. Dnešní den jsem měl v plánu navštívit tu část Úhoště, kde se dříve nacházela stejnojmenná obec. Zbylo tu po ní jen několik zřícených domů a části sklepů. V lese okolo bývalé vesnice je několik propadlin, které se při přívalových deštích a jarním tání mění v jezírka. Dnes jsem po cestě navštívil celkem čtyři taková místa a nakonec jezírko, o kterém se traduje, že je to zaplavený kráter této stolové hory a nikdo ještě nedokázal změřit jeho hloubku. Co je na tom pravdy však opravdu nevím. Jediné co mě při obcházení těchto jezírek udivilo byl systém odtoku vody. U dočasných jezírek vzniklých naplavením, se voda v nejnižší části prostě spouští mezi stromy a hledá si cestičku k jinému jezírku. Všechna jezírka jsou tak propojená. Jinak je tomu ovšem u onoho "kráteru". Ten má ve svém nejnižším břehu evidentně uměle vybudovaný odvodňovací kanál. Je to taková odtoková strouha z kamenů, která je zakrytá větším kamenem a asi po půl metru mizí v terénu. Místo, kam voda odtéká, jsem však neobjevil. Na svazích kolem jezírka rozkvétaly kvítky. Našel jsem zde také několik žlutých květů podbělu. Jaro už se zřejmě definitivně přihlásilo o slovo a já z toho mám radost...

Naplaveniny na stupni a vyhlídka od vysílače

Vintířov

Vintířovský zámek

Poutní kaple Panny Marie Pomocné

Vintířov

Cedule naučné stezky

Erb a Ježíš

Venku máme opravdu aprílové počasí. Teplota se konečně drží nad nulou a sluneční paprsky příjemně hřejí. Jen ty dešťové přeháňky jsou opravdu aprílové. Jen co si sundáte kapuci z hlavy a uschnou Vám vlasy, už zase na pět minut prší s razancí, jako by ani nikdy nemělo přestat.
Proto jsme dnes s Laduškou sedli do auta a jeli za poznáním na Vintířovský vrch. Na tomto vrchu, nacházejícím se nedaleko stejnojmenné vesničky, stojí poutní kaple Panny Marie Pomocné, která byla v roce 2003 úspěšně opravena z fondů Evropské unie. První zmínky o kapli na tomto vrchu pocházejí již ze sedmnáctého století. Z Vintířova, odkud jsme se vydali pěšky, přestože se autem dá zajet až pod samotný vrch, vede naučná stezka. Ta začíná u kostela Sv. Markéty. Cesta po žluté nás vedla kolem chátrajícího zámku a také zámeckého parku. V létě je to krásný kus přírody. Škoda jen, že majitel, který v devadesátých letech objekt restituoval, nemá dostatek financí na jeho rekonstrukci. Pod samotným vrchem se nachází druhá cedule naučné stezky a také zde začíná křížová cesta. Ta je doprovázena sochami místních sochařů a umělců a dovede nás až k samotné poutní kapli. Nedaleko této kaple se také nachází lapidárium zaniklých obcí. Je to takový "hřbitov" obcí, které zanikly v padesátých a šedesátých letech dvacátého století ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště. Jsou v něm umístěny objekty z těchto obcí, jako např. patníky, mlýnská kola atd., u kterých je cedulka s názvem obce a datum založení i zániku. Až bude počasí stoprocentně jarní, tak Vám cestu k této kapli vřele doporučuji.

Zkouším, jakým byl sochař znalcem a zda zachytil reálné proporce:)